Zdravím všechny maminky a hlavně ty, které se chystají rodit ve Znojmě. Já jsem rodila v 36.tt. Do porodnice jsme přijeli 13.10., kdy mi začala odtékat voda. Když se ani druhý den porod nerozběhl, začali mi ho vyvolávat 15.10.2007 ráno.
Přítel za mnou mohl přijet hned ráno, za to jsem byla vděčná, protože ani druhá "vyvolávací kapačka" nezabírala, žádné bolesti, nic....Díky tomu, že jsme tam byli spolu, jsem to líp snášela, bylo to docela o nervy. Ale pak najednou kontrakce nastaly, to bylo kolem půl čtvrté odpoledne. Šla jsem si sednout do sprchy na míč, za půl hodiny přišla por.asistentka Šulerová, že si mě vyšetří, nebyla jsem ještě dost otevřená. Za chvíli jsem mohla jít na míč znova, to už byly kontrakce dost silné, za další půlhodinu přišla asistentka, že už si mě vyšetří na koze. A rovnou si mě tam nechala a maminko tlačte...Jiříčk byl na světě za pár minut a ten pocit, když mi ho pak por. asistentka položila na břicho...to bylo tak nepopsatelně krásný, že jsem hned zapomněla na jakoukoliv bolest.
Pak nám broučka odnesli a nechali nás na pokoji s přítelem. Po dvou hodinách mě převezli na šestinedělí, my jsme šli ještě na JIPku, podívat se na malýho, spinkal v inkubátoru. Těšila jsem se na ráno, až ho půjdu nakojit, ale ještě v noci přišla dětská doktorka, že má Jiříček infekci, a že mu dali antibiotika. Žádný kojení se nekonalo ani ráno, ani dalších 7 rán. Byl to nejhorší týden, jaký si dokáže matka představit. Měla jsem hrozný strach a nemohla jsem si ho ani pochovat, sotva pohladit...Do toho ještě dostal žloutenku...
Týden po porodu jsem si svého broučka mohla poprvé pochovat a konečně i nakojit. Sestřičky na JIPce byly moc hodné a trpělivé a s kojením mi pomáhaly ještě další tři dny, než nás konečně primář Bloudíček(děkuji za všechno) propustil domů.
Jsme doma 11 dní a s přítelem jsme moc vděční všem, kdo se nám o Jiříčka starali a jsme opravdu šťastní rodiče.
I když ty dny v porodnici byly těžké, znojemské porodnici nemůžu (kromě jídla) nic vytknout.
Děkujeme všem