Ačkoli jsem pevně přesvědčena, že neexistuje rozumný důvod, proč hledat počátek lidského života jinde než v početí lidského života, a zrušení života kdykoli po jeho početí (tj. počátku, začátku) odmítám nepovažovat za zabití (případně vraždu, podle toho, jestli byl úmysl zabít, nebo ne), na které nemá právo nikdo, ani vlastní matka (jak se to často chápe v dnešní době) ani otec (v antickém Římě), přesto vidím v boji proti potratům několik neustále opakovaných hrubých chyb. Jsou to:

1) Snaha opět ilegalizovat potraty v situaci, kdy už většina společnosti nechápe důvod takového nařízení.
Líbí se mi, co jsem slyšela o francouzské ústavě. Tam je prý potrat definován jako zločin proti lidskosti, u něhož se ale PROMÍJÍ TREST.

2) Nevkusné demonstrace a rozdávání obrázků na kusy roztrhaných nenarozených dětí před porodnicemi.
Sama jsem si vychutnala situaci, kdy jsem v 8. měsíci těhotenství s vědomím, že moje se dítě narodí nemocné a kdoví jestli přežije (jakože pak nepřežilo), a s novými informacemi o dalších komplikacích vycházela z porodnice na Obilním trhu v Brně a přímo před branou jsem uviděla tři exoticky vyhlížející podivíny s "milými" úsměvy na rtech, barevnými obrázky v rukou a hrdostí v srdci. A nestačil ten pohled na ně, ještě mi tu hrůzu strkali do ruky - lhostejno, že s takovým břichem evidentně už na potrat nepůjdu. Udělalo se mi z nich špatně od žaludku.
Chápu, že ženu, která (třeba i z velmi závažného důvodu) podstoupila potrat nebo o tom uvažuje a každopádně se velmi trápí, takováhle scenérie definitivně zlomí a znechutí. Navíc to cítí jako odsouzení a ono to odsouzení mnohdy i je.

3) Křesťanská nafoukanost.
U lidí věřících morálka vyplývá z víry (a v lepším případě hlavně ze vztahu k Bohu), u nevěřících z rozumu, citu, svědomí, veřejného mínění... Morálka tedy není totéž co víra.
My křesťané (a my katolíci myslím nejvíc) trpíme skoro všichni poučovacím komplexem, proto tak odpuzujeme ostatní lidi už jen výrazem obličeje, gesty a používaným slovní zásobou. Vytrubujeme před sebe (jako to dělali farizeové), co by se "mělo" a "nemělo" a v podtextu, jak MY jsme úžasní, že žijeme správně a máme patent na rozum.
A přitom základní myšlenkou evangelia jsou Ježíšova slova ke kněžím: "KOLABORANTI A PROSTITUTKY VÁS PŘEDCHÁZEJÍ DO BOŽÍHO KRÁLOVSTVÍ!" (srv. Matoušovo evangelium 21,31), když vy se cítíte být sami od sebe dokonalí a se sebou spokojení, a oni si uvědomí, že dělali chyby, je jim to líto a snaží se to napravit.
Chceme-li, moji milí bratři a sestry, demonstrovat proti potratům, připravme si plakát s nápisem: "PANÍ XY, ODPUSŤTE, ŽE JSEM VÁS V DUCHU ODSUZOVALA, je mi to trapné! Pán Bůh Vás má asi ještě víc rád než mě, a jestliže litujete, že jste šla na potrat, určitě Vám odpustí, protože Vás chápe jako nikdo na světě. Mně taky odpustil spoustu zla, kterým jsem druhým ublížil(a). Myslím, že i Váš zemřelý syn Vám odpustil a drží Vám v nebi palce."

Ještě účinnější by ale bylo demonstrovat ne proti cizím potratům, ale proti vlastnímu zlu; ne s transparenty, ale realistickým pohledem na sebe. Pak možná bude někdo o naše rady stát.