Já si naopak nedovedu představit, že by mé děti spaly, nebo vůbec ležely v postýlce na bříšku.V této poloze mi připadaly bezmocné a nemohly pořádně ani dýchat, neměly přehled o situaci v pokoji, hlavičku divně vykroucenou, nožičky nepřirozeně přetočené, žádnou volnost pohybu, plakaly a protestovaly.Na bříšku spaly a ležely jedině na mé nebo manželově hrudi, když si třeba v noci nemohly pořádně odříhnout. Na bříško do postýlky bychom je nedali nikdy. Celý první půlrok, než se začaly otáčet a určovat si polohu samy, naše děti proležely na zádíčkách s hlavičkou pootočenou vždy k jedné straně, jedině tak byly spokojené.Mohly hlavičku pootočit a hrát si se zavěšenými hračkami a pěkně pozorovat okolí.