Je pravda, že se mi také nelíbila formulace, že se tatínek rozhodl. Na druhou stranu je pěkné, že se tak všeho účastnil a ještě o tom napsal článek. Ale všichni na takové věci nejsou, ať už maminky (taky by mi některé věci z článku vadily), jak tady zaznělo v diskusi a nebo tatínkové. Pro mě je dodnes největší dárek a něco úžasného, že manžel se mnou u porodu byl, protože jsem ho nechtěla přemlouvat a smířila jsem se i po přečtení článku od jedné PA s tím, že tam nebude. A byl mi velkou psychickou a ano při tlačení i fyzickou oporou. Neuvědomovala jsem si to tam, ale až poté, kdy mi říkal, že kdyby nebyl v kondici, asi by mě neudržel, jak jsem se do něj při tlačení "zavěsila" :). Takže jsme vážně tlačili oba. A teď se do mě pusťte, že "porod je záležitostí obou a že žena u toho taky musí být ..." :).