Tak nevím, nevím, co si o tom všem tady myslet. Některé příspěvky mi připadají, jako by už nešlo o děti, jako spíš o rodiče, kteří si myslí, že jenom ten jejich způsob výchovy, komunikace a názor je ten jediný správný.
Na počátku bylo téma komunikace s dětmi. Já se ptám každý den "co bylo ve škole". Vždyť škola není jen učení, jsou to i přestávky, výlety, spolužáci, učitelé, první lásky a spousta jiných akcí, při kterých se dá lecos zažít. "Co bylo ve škole" = tak jak ses měla celý den? Vždyť ve škole děti tráví spoustu času,stejně tak jako my v práci. Chcete snad říct, že jste nikdy v práci nezažili nějakou srandu, trapas, nečekané překvapení, zajímavé setkání, prostě něco, o čem jste měli chuť si popovídat? Tomu nevěřím. A i když se někdy děti tváří, že jsou pro ně rodiče obtížný hmyz, stejně jsou to většinou oni, komu se děti chtějí vypovídat. A nazývat rodiče "prudičem" proto, že se zajímají o to, co děti celý den dělaly a jak se měly? "Patologické" mi přijde spíš to, nechat děti v době puberty svému osudu, nevšímat si jich, nechat je dejchat, vegetit...... To mi přijde ze strany rodičů spíš jako alibismus.
Je to pro děti i rodiče velmi složité období, děti potřebují cítit svobodu, jsou už přece "skoro dospělí", ale jestli si pod sebou jako rodiče nechcete podříznout větev, tak hlavně nepřestávejte komunikovat./i když naše dětičky obrací oči v sloup, znechuceně pofrkávají, všechno je trapné a každý druhý vypadá jak socka/ Vydržte!!!!!!