Milá simono,
pojmenovat dobro a zlo ještě neznamená soudit druhého. Člověk na jednu stranu nemá právo se nad nikoho vytahovat, protože být v kůži toho druhého a mít jeho minulost, choval by se s velkou pravděpodobností podobně, na druhou stranu nesmí rezignovat na rozlišování dobra a zla, nesmí přestat používat mozek, pokud se nechce stát zase zvířetem.

Když někdo někoho okrade, nelze říct, že na to měl právo. Můžeme se ale bavit o polehčujících okolnostech a o tom, že já, i když jsem třeba v životě nic neukradla, nejsem o nic lepší než on. Možná ho rodiče špatně vychovali (za což on do velké míry nemůže), nebo kradl proto, že neměl na chleba pro své děti, nebo se ukvapil a neuvědomil si, co vlastně dělá, a nebo je bohatý a lakomý a pořád mu to nestačí, co má. Situace jsou velmi různé.

Stejně tak nelze o zabití nenarozeného dítěte rozumně mluvit jako o dobru. Ale odsoudit ženu, která potrat podstoupí, na to právo nikdo nemá. Možná ji někdo zmátl hloupými řečmi o právech ženy (což je ve skutečnosti propagace práva silnějšího) nebo o tom, že pro nemocné dítě (třeba jen s rozštěpem patra) je lepší umřít (co my víme o tom, jaké to je umřít!!!), možná že nemoc jejího nenarozeného dítěte je opravdu velmi vážná nebo dokonce hrozí smrt i jí samotné, pokud by dítě, které stejně pravděpodobně brzy zemře, ušetřila, možná se jen zalekla problémů, které by plynuly z nechtěného mateřství svobodné matky v 17 letech, a možná je jí to všechno jedno ("máme málo peněz i pro nás, tak co s dalším hladovým krkem, a ani bysme nemohli letos s mým milovaným Pepíčkem na dovolenou k moříčku...").