U nás funguje něco podobného, jen ta věta zní: Co jsi měl (měla) dnes k obědu?". Samozřejmě není hlavním účelem zjistit, čím jsme já nebo syn zaháněli v poledne hlad. Jejím vyslovením startujeme povídání o všem možném. O škole, práci, kamarádech, plánech na víkend.
Většinou padne večer, před usnutím, kdy ještě chodím synovi (12,5) dávat dobrou noc. Na jednu stranu je to od něj opičárna, kdy oddaluje nezbytné spaní, na druhou stranu se právě v těchto situacích dozvídám ty nejdůležitější - problémy, trápení. Možná k tomu napomáhá i tma.

Pro uklidnění ostatním, po příchodu z práce se taky automaticky ptám, co škola, a dostávám podobné odpovědi.

Někde jsem četla, že dítě v pubertě prostě rebelovat musí. Pokud nenarazí na nějaké hranice doma, jde dál. Třeba k hranicím školního řádu nebo zákona.