Ahoj Simčo, tak to vidíš - ty jsi legrační, já zase hrubá, zatrpklá a píchlá do bolavého místa a obě sršíme závistí a jsme málo sluníčkové :-)) Už jsem ani nechtěla reagovat na to, že mi Stáňa dělá na dálku psychoanalýzu. Ale tys to napsala trefně. Už je to fakt spíš k smíchu. Jinak, dík za podporu!
Neexistuje jediný správný způsob porodu, a my dvě dostáváme na frak za to, že se odmítáme rozněžňovat nad popisem, který vypadá jako z telenovely. Protože jak jsme se shodly - porod z principu žádná selanka není. A jakýkoliv - zdůrazňuji jakýkoliv !!-způsob porodu, na jehož konci je živé miminko a matka, je správný a ospravedlnitelný! Mimochodem, myslíte si vy ostatní, že kdysi porodní báby zacházely s novorozenci nějak šetrně? Vždyť děti byly brány jako tvorové bez emocí, které nic nevnímají, nevidí, neslyší. Věšely je po porodu klidně hlavou dolů, bouchaly do zad, aby se nadechly a jejich srdceryvný pláč byl považován za projev životaschopnosti. Které nekřičelo, bylo podezřelé nedochůdče. A mortalita byla okolo 20 %...
Já prostě přemýšlím o věcech zeširoka a v kontextech doby a prostředí. Proto byla a bude má reakce na podobné "sluníčkové" a zploštělé články vždycky zpochybňující.
A přeci jen, Stáňo, jestli si myslíš, že závidím porod - vsadím se, že mnoho žen, které rodily třeba dva dny a nakonec stejně šly děti císařem, by mohlo závidět spíš mně: doktoři mě zbytečného porodu ušetřili, protože zjistili, že mí obří kluci by ven sami neprošli. Považuji za velké štěstí pro sebe i děti, že to lékaři takto vyřešili a neriskovali. To, že mi, jak jsem již psala, chyběl okamžitý kontakt s miminem, je opravdu jen malá daň za život můj i jejich.