No nezbývá mi než souhlasit. Pro mně byl porod rozhodně tím nejkrásnějším a nejsilnějším zážitkem v životě. Myslím, že na tom měl podíl i manžel, nemluvil, neutěšoval,ale s každou bolestí podporoval a prostě BYL. Porodu jsem se nebála a strašně jsem se naň těšila. Dala jsem si slib, že ať se děje cokoli, manželovi z toho udělám krásný zážitek, aby se se mnou nebál jít podruhé do porodnice. I když jsem hodinu tlačila, 3 týdny si nemohla sednout, jednoznačně se na to "podruhé" těším.