Ano, to je základní otázka. Nebo spíš ta úplně základní je, jestli dobro a zlo vůbec existuje, případně jestli je závislé na člověku, nebo ne. Jsem přesvědčená, že odpovědi na tyto základní otázky nelze empiricky dokázat, člověk se musí rozhodnout, k jaké odpovědi se sám za sebe přikloní, jaká odpověď je pro něho přesvědčivější. (Kdybys chtěl, pošlu ti odkaz na odbornou filozofickou literaturu.)

Otázka ale zněla, na základě čeho JÁ rozlišuji dobro a zlo.
Rozhodla jsem se nechat se přesvědčit, že dobro existuje, že je to reálná skutečnost, nezávislá na člověku (v tom smyslu, že si člověk sám nemůže stanovovat, co dobro je a co ne), zlo, že je (v konečném důsledku) odmítnutím dobra, a kritérium pro rozlišování obojího že je desatero a evangelium (a na ně navazující teologie). ČÍM jsem se nechala přesvědčit, to se nedá tak snadno vypsat: byla to, básnicky řečeno, "chuť pravdy" (jestli studuješ do hloubky jakýkoli obor, chápeš asi, co tím myslím), "skládání mozaiky", dobrodružná zkušenost, do které se takovým rozhodnutím "vstoupí" - zkušenost vztahu s dobrem.