Znam spoustu prikladu kdy to dopadlo prave naopak, oproti ocekavani. Moje kamaradka byla tak presvedcena, ze udelala uplne vsechno proto, aby jeji dite bylo vyrovnane a hodne, ze je ted totalne na prasky, ze to tak neni. Take byla velice prekvapena, jaktoze ji porod bolel, kdyz absolvovala vsechu tu jogu, cviceni, masaze a nevim co jeste, dodnes na to nerada vzpomina div nema trauma. Ja cekala spis to horsi, ne ze bych se ukrutne bala, ale vedela jsem, ze porod bude bolet, ale rikala si ze uz to tolik zenskych vydrzelo, tak nejsem zadna macka, navic muzu pozadat o epidural. A bolelo to a dalo se to vydrzet a hormony vzpominku na bolest odplavily a na porod vzpominame s manzelem jako na super, v mem pripade i akcni zazitek. Pak jsem se pripravovala na nervove labilni dite, vycitala si kdeco a pak jsem byla jenom prijemne prekvapena. A kdyz nejake problemy s malym jsou, tak se z toho nevesim, protoze vim, ze to muze byt daleko horsi, co maji delat chudaci matky postizenych deti, ze? Asi je lepsi si precist tyhle clanky, ale brat je s rezervou.