Taky jsem na poprvé dlouho tápala, jak se k porodu postavit... V kurzu nám řekli: "Neřešte žádné patologie. Vy prostě normálně v pohodě porodíte". Zkušená kamarádka řekla: "Jestli to bolí? To se nedá říct, že je to přímo bolest...". Kniha č. 1 (Odent) hovořila o psychice, přirozených polohách, intimitě prostředí. Kniha č. 2 (Simkinová - Partner u porodu) tomu dodala věcné informace. Přebrala jsem si to nakonec takto: JE TO SPORTOVNÍ VÝKON. PROSTĚ POŘÁDNĚ ZAMAKÁM A DÁM TO :-). A tak i bylo. Většina doby bylo čekání na "tu velkou bolest". Ona to totiž opravdu nebyla bolest, spíš stupňující se tlak. Prostě jsem se ponořila do sebe a poddala se tomu. Až při tlačení jsem přepla na režim "pořádně zamakám". ZÁVĚR: je to o psychice. Ale těžko se hledá univerzální rada. Ani to, co je v článku nebude použitelné pro každou. Každá žena si musí najít vlastní cestu, jak se sladit se svým tělem. A ještě jedna věc: podvědomí je sviňa:-) Často tu čtu - byla jsem v pohodě, nebála se a stejně byl porod náročný/hrozný. Stačí blbost, něčí blbá narážka, špatná událost v okolí, negativní informace, kterou se nepovedlo úplně vytěsnit... a je po harmonii. Takže vytěsňovat, hecovat se a ... hodně štěstí:-)