Tak nevím, jestli psychika hraje hlavní roli, řekla bych, že spíš podružnou, a nebo jako se vším - jak u koho. Sama jsem se porodu bála jak čert, měla jsem naplánovaný epidurál dopředu a když to začalo, byla jsem strachy bez sebe a tak trochu jsem doufala, že to ještě není ono a ještě pár dní to vydrží. Nevydrželo....:-) Na miminko jsem se těšila, ale na porod vůbec ne.
Nakonec to vůbec nebylo tak hrozné, bolesti byly jako silná menstruace, trvaly cca 5 hodin a když mě řekli, že jdeme na sál rodit, tak jsem tomu vůbec nemohla uvěřit, protože jsem pořád čekala, kdy přijdou ty strašné bolesti k nepřežití a já konečně dostanu ten epidurál.
Takže velkou roli asi hraje taky štěstí - fyzické předpoklady, práh bolesti, délka porodu atd.