Můžeš mít pravdu, ale já byla fakt v pohodě, přesně jak říkáš ty, začalo to, já ještě v klidu pofackovala barák, zavolala si sanitu, dala pusu manželovi kterej akorát dorazil z práce a bylo. Asi nejsem ten pravej příklad, protože do určitý doby jsem fakt byla OK, kontrakce jsem měla, ale nebolely, fakt, v poho jsem drbala se setřičkama, přicvaknutá na monitoru, ještě se mě ptaly, jestli mě to fakt nebolí? cca prvních 12 hodin, jenže pak nastaly komplikace, a já po dalších 12 hodinách skončila na sále. A když jsem probírala porod s podobně "postiženejma", měly jsme průběh stejnej. Něco nefungovalo v těle jak mělo, konkrétně u mě se malá zčala škrtit na pupeční šňůře, možná zkušenější, nebo spíš pozornější personál by to poznal dřív a nedopadlo by to tak jak to dopadlo. Takže asi tak. Když jsem si promítala průběh zpětně, přišlo mi to, že ty bolesti byly "volání o pomoc" mojí holčičky, něco jako "já musím ven, koukejte mě vyndat, copak nevidíte, že je něco divně?" No uviděli to, ale až za 12 hodin..........