Já myslím, že mám taky štěstí na moc pozorného přítele. Mimi jsme sice dlouho plánovali, ale nedařilo se, tak jsme se od těch myšlenek a plánování trochu odporstily. Když to konečně přišlo, tak jsem na příteli viděla, že byl trochu zaražený nemohl tomu uvěřit. Po pár týdnech se ale začal chovat úplně úžasně, každý den když přijde z práce mi břísko pohladí nebo mi na něj dá pusu a plánuje si jak si bude s mimi hrát a uspávat ho a tak. Je to opravdu moc hezké, slyšet tohle od chlapa, málokterý muž dokáže těhotenství prožívat. A to že třeba o výbavičce budu více méně rozhodovat já mi přijde logické, rozumíme tomu jako ženy více a taky chceme to co se nám líbí, takže pokud nebude chtít nakupovat semnou nevadí:o)