my, ženy, jsme neustále nabádány, jak se chovat, aby to s námi měli muži lehké. Nějak už se zapomíná na to, že i muži by se měli na oplátku snažit nám ženám trochu přizůsobit. A tak si myslím ,že tom těhotenství, a právě v něm, by žena rozhodně neměla trpět emocionální samotou a (popíraným) nenápadným, ale o to záludnějším, zklamáním. Prostě něco zásadního v tom vztahu chybělo, a to bylo emocionální souznění. Dobrý táta je jedna věc, jistě chvályhodná, a dobrý manžel, při kterém se cítíme šťastné - je věc druhá.