Miško,
tady se musím učitelů zastat. Ty prázdniny jsou těžce zasloužené. Učila jsem tři roky a nikdy ani před tím ani potom jsem nebývala tak utahaná. A psychicky vyčerpaná. Máš svůj úvazek, musíš to odučit. A neznamená přijít do třídy a být tam. Musíš být 45 minut ve střehu. Jinak tě roznesou na kopytech. Nemůže tě bolet hlava, nemůžeš mít silnou menstruaci, nemůžeš myslet na to, že tě opustil přítel.... musíš myslet na to, jak udržet kontrolu nad dalšíma třiceti lidma. Musíš sledovat, jestli tě oni sledují, jestli se nenudí, jestli stíhají látku. Učila jsem tu samou látku v paralelkách - pokaždé to bylo jiné. Pokaždé jsem to musela učit trochu jinak, abych si udržela pozornost. Citlivě reagovat na změny nálady ve třídě, učitel je takové divadlo jednoho herce. Po těch 45 minutách máš 10 minut oddech - když nemáš dozor, tak je to tak akorát odběhnout do kabinetu, vyměnit věci na další hodinu a zase běžíš. A zase 45 minut a zase 10 minut pauza... po šesti hodinách jsi totálně na dně.
Všechny ostatní práce, které jsem měla byly třeba časově náročnější a byly v nich víc stresující momenty, ale takový ten každodenní přesně časovaný stres z kterého není úniku, to jsem neměla. I uprostřed jednání s důležitým klientem si můžeš odskočit na záchod, nalejt sklenici vody, usrkávat kávu. Když přijdeš do práce a bolí tě hlava, můžeš si udělat kafe a třikrát se zhluboka nadechnout, než se do toho vrhneš. Když si potřebuješ něco vyříkat s kolegyní, nezvoní do toho zvonek.
Ty prázdniny jsou to poslední, co bych učitelům zazlívala. Fakt je potřebují - zvlášť ti, co se snaží, co je zajímá i jak se ty děcka učí a ne jenom to, za co dát pětku nebo poznámku.