Lucko, představ si, že ty bys miminko teď nechtěla a on ano. Asi by musel počkat ne ?
Určitě tě nenabádám, abys čekala 10 nebo 15 let. To v žádném případě,protože tobě budou tikat biologické hodiny (teď ještě netikají, neboj), měl by časem mít jasno, zda chcete být manželi a rodiči, a kdy asi s tebou bude chtít založit rodinu. A řeči, že za 10-15 let to bude vědět nebo chtít - na ty bych se nespoléhala. Mělo by to být také o kompromisu, ne ? Když on asi za 10 (ve 32 letech to konečně není nic neobvyklého) a ty v 22, tak byste se mohli sejít, že se třeba v 25 začnete snažit - vždyt to taky nemusí jít hned. Kdyby to nešlo, aby sis nevyčítala, a jemu nezazlívala, že to je kvůli němu. Ale myslím, že po něm nemůžeš chtít, ať chce dítě v 22 letech.
Taky tedy záleží na tom, jak jste spolu dlouho. Možná od 16 a pak se váš vztah dostává do fáze, kdyby možná měl pokračovat rodinou a může se stát přechozeným a event. se kvůli tomu rozpadnout. Ale stejně bych to radši neřešila tím, že si dítě "náhodou" pořídím.
Pořídit si dítě "náhodou", myslím tím schválně ze strany jednoho z manželů nepovažuju za nejlepší. Znám dvojice, kteří to tak měli, ale dvě ze tří nejsou nejšťasnější. Kdybys to chtěla udělat, dobře to zvaž. Partner si může připadat podvedený, můžeš si pořídit dítě do vztahu, který se později rozpadne, budeš na dítě sama... zvaž jak kvalitní je vůbec váš vztah.