Ahoj, cítím to stejně, tak jak jsi to napsala. Můj muž mě na rukou nosil, zajímalo ho všechno, od početí do porodu. Všechno jsme dělali spolu, pro mě bylo těhotenství citově, nejkrásnější období. Hůř jsem to nesla, když se malý narodil, protože najednou mezi nás vstoupil. Dost jsem trpěla tím, že muže nechtěně zanedbávám. Trvalo to tak rok a dneska je to pohádka. A jak píše autorka, že její muž je skvělý táta, to je pro mě přirozená věc. To my si vybíráme chlapy a jedno z kriterií je, že bude dobrý táta...však je to jeho dítě, ne? :-DDD Měj se krásně. Ahoj Jiřina