Nevim, jestli muzu nekomu radit, ale taky jsem pred par lety resila, zda se rozvest a vzit tak synovi tatu. Kdyz uz nase souziti bylo plne neustalych hadek a urazeni, uvedomila jsem si, ze takovyto model souziti synovi ukazovat nechci. Ted jsme tri roky po rozvodu, jsme s byvalym manzelem kamaradi a syn tatu rozhodne neztratil - pokud jsme byli spolu, chodil manzel pozde domu, takze syn uz vetsinou spal, vikendy travil v praci, protoze mu s nami nebylo doma dobre. Ted si kazdy druhy vikend spolu se synem uzivaji, jezdi na chalupu a vidaji se i pres tyden, coz me moc pomaha, protoze mam dlouhou pracovni dobu. Takze se vubec nebojte skoncit vztah, ktery nemuze Vaseho syna naucit, jak spolu maji dva lide zit.

Ja ted resim problem rozchodu s pritelem - mela jsem pocit, ze az na drobne neshody, ktere jsou vsude, mame krasny vztah. Pritel to bohuzel citil jinak a pred mesicem jsme se rozesli. Clanek mi pomohl uvedomit si sve chyby -ja jsem se opravdu asi presprilis o ten vztah bala, proto jsem pri kazdem problemu davala vinu sobe, snazila se priteli vychazet vic a vic vstric, byt stale lepsi, min toho po nem chtit, dat mu vic volnosti. Myslela jsem si, ze cim vic se budu snazit, tim vic on bude stastnejsi, ale samozrejme to tak nebylo. Ale tady asi o radu prosit nemusim, asi ji znam - pro priste snazit se nebyt na partnerovi tolik citove zavisla a pochopit, ze do rovnocenneho vztahu musi investovat oba.