Upřímně řečeno, po zkušenostech s několika "soužitími" jsem stále ještě nepochopila jednu věc.
Kromě posledního případu VŠICHNI chlapi, se kterými jsem nějaký čas sdílela společnou domácnost předpokládali, že budu pracovat stejně či více (spíš více) než oni, vydělávat víc peněz, ale po skončení práce budu relaxovat s hadrem na nádobí nebo na podlahu. Logické a podle mne přirozené řešení - nechci to dělat ani já ani ty, vezmeme si paní na úklid bylo odmítnuto slovy: "Nechci cizí lidi v bytě."
Tudíž jsem je musela informovat o tom, že tím pádem si tyhle záležitosti MUSÍ obstarávat sami, protože já to zkrátka za relax nepovažuju a dělat to nebudu.
VŽDYCKY to byl problém.
Teď mám vztah s chlapem, který vydělává mnohonásobně víc než já a v životě jsem od něj neslyšela něco o "ženských pracech", "ženských povinnostech", prostě normálně a automaticky uklízí, myje nádobí atd. atd.
Poprvé v životě mi nepřijde divné uklízet, protože to po mně nikdo nevyžaduje jako mou POVINNOST, prostě to bere jako samozřejmé, že když v nějakém bytě žijí dva lidé, tak si tam uklízí a starají se o to, aby jim tam bylo hezky.
Dělám to dokonce i ráda, protože to nechápu jako PRÁCI.
Takže ono je to taky hodně o přístupu.