Takže: abychom si "ujasnily", jak je to s prázdninami...učitelé nemají žádné prázdniny, učitelé mají 40 dní dovolené. Tuto dovolenou musí ZE ZÁKONA vybrat tak, aby neohrozili chod školy - tedy v období prázdnin. Když si to spočítáte, zjistíte celkem snadno, že žádný z nás nemá volno ani celé hlavní prázdniny - natož pak nějaké další. Existují profese, ve kterých je dovolené jen o deset dní míň - jenže bez časového omezení...Pokud jde o ty Miškou zmiňované ostatní prázdniny, tak ředitel by měl v rámci úspor na provoz nařídit práci mimo budovu...takže když jsem učila na škole, kde byla v téže budově ubytovna a tedy se stejně topilo, vařilo a podobně, seděly jsem tam i o těch kratších prázdinách bez vyjímky všechny celou pracovní dobu. Pokud se stane, že učitel vybere dovolenou mimo prázdniny, dostane na stejnou dobu o hlavních prázdinách neplacené volno...

K té výuce - Miško, učitelé skutečně učí i těch osm hodin v kuse, a to desetiminutovou přestávku můžeme na střední škole považovat za luxus, kterého je nám dopřáno jen občas...a pokud má učitel tzv. okno - tedy jednu nebo více hodin neučí, pak na tuto dobu připadá tzv. pohotovost - tedy služby nebo suplování. Dělala jsem rok konzultanta a školitele v soukromé akciovce a jednání s klienty se co do náročnosti nedají s výukou srovnat v žádném případě - já je zvládla s jednou rukou v nose...a patřila jsem k nejlepším. Ani tvrdá obchodní jednání nejsou až tak vyčerpávající, protože člověk má jednak proti sobě jen jednoho partnera (maximálně dva), a navíc se odehrávají v duchu dospělého chování, což se o teenagerech říct nedá...

A pokud jde o to, že člověk musí ututlat to, co se v něm děje...zvládla jsem učit den poté, co můj syn skončil v nemocnici po úraze s dlouhodobými následky...i poté, co mi doslova před očima zemřela babička, která mě vychovala...protože jsme kdybych to nezvládla, musela bych úplně cizím lidem vysvětlovat, co se stalo a o co jde. Při jednání s klientem tě v nejhorším zastoupí nebo jednání přeložíš...V jediném případě jsem nedokázala odučit - těsně před hodinou mi kamarádka položila na stůl noviny a na titulní stránce stálo, že se na raftu utopili dva moji kamarádi a třetí, ketrý se je snažil zachránit, bude mít trvalé následky...tehdy jsem došla do třídy, sedla si a začala brečet. A je to můj nejhorší a současně i nejlepší zážitek, protože děcka (a byla to jedna z nejhorších tříd na škole) zůstaly celou hodinu naprosto potichu v lavicích...a dodnes nevím, co vlastně dělaly.

A ještě k těm prázdninám - asi před třemi roky mě potkalo to, že mi ředitelka řekla poslední den před dovolenou, že hned v den nástupu začínám učit v kursu pro zaměstnance učiliště - a přípravy ať si udělám, kdy chci...na jednu hodinu kursu pro dospělé je zapotřebí asi hodinu a půl příprav a kurs čítal třicet hodin...Dobrý, že?