Asi nemáme úplně definováno, co je to TĚŽŠÍ. Já když říkám, že pro mě je těžší být na MD než chodit do práce, myslím tím, že je to víc psychicky vyčerpávající, což souvisí s tím stereotypem, kterej já špatně snáším. V práci vidím studenty hodinu a půl a pak zas přijde někdo jinej, bavím se o něčem jiným, má problémy s něčím jiným, je jiná úroveň pokročilosti, vyžaduje jiný metody, jinej přístup atd. Mám hodně individuálů a některý studenti jsou fakt svérázný, takže je to hodně i o psychologii :-D. Doma je to pořád stejný dítě, který podvacátý za hodinu říká ťap ťap, když venku padaj trakaře, a kterýmu nemůžu už třetí týden vysvětlit, že opravdu nemůže dloubat psovi oko lžící. V práci mi to přijde "lehčí" taky proto, že řekněme aspoň na 50% (a někdy na víc) využívám svou mentální kapacitu, což je pro mě živá voda, kdežto na MD mi to přišlo pořád v jednociferných číslech. Možná je moje chyba, že jsem to nedokázala zvednout, ale tak to bylo. A OPRAVDU si myslím, že kdo to nezažil, dokáže si to velmi těžko představit. Ono to nezní nijak náročně - uvařit zeleninku, pohrát si s drobečkem, přebalit, jít na procházku, znova nakrmit, znova přebalit, znova si pohrát... Někdo (Bob?) psal, že být se svým dítětem je ta nejlepší věc na světě. Jasně, je. Dovolte mi takovou paralelu: Sex je taky bezva, ne? Ale představte si, že byste museli sexovat dvanáctkrát denně, přesně po hodině. Další den zase. Další den zase. A další den zase... Pořád to zní jako bezva věc? :-D