No Monty,

to co popisuješ může zdánlivě znít jako parádní MD.. Ale opravdu jen zdánlivě nebo možná jak pro kterou náturu..

Mám muže, který dokáže velmi dobře zabezpečit rodinu. Mám paní na úklid a žehlení. Mám prima holčinu (ehm, mladou paní) na hlídání. Mám babičku (byť mimopražskou), kterou vnučka miluje a která vnučku od mimina velmi ráda a ochotně pohlídá. První rok na MD jsem dokonce měla pár nenáročných pracovních projektíků pro celkové rozptýlení :).

Mohla jsem si na MD spokojeně válet šunky, nemít žádnou honičku, chodit pravidelně do fitka, být odpočatá, navštěvovat výstavy a já nevím co dalšího jsi jmenovala a "pro radost" dělat nějakou drobnou profesní prácičku.. Ale spokojená jsem u toho nebyla.

Mně tam ke štěstí chyběl ten "challenge". Tak jsem se v jednom roce dítě vrhla do práce pořádně, začala jsem být krutě nevyspalá (pracovala jsem hlavně po večerech, když dítě usnulo), přestala jsem chodit do fitka (ač nerada, ale prostě nebyl čas), rezignovala na chození ke kadeřnici, na solárko, na kosmetiku a jediné co jsem dělala bylo, že jsem se starala o dítě + občas o manžela (nikoli ve smyslu uvařit, uklidit...:)))))))) a pracovala. A hele, ze mně byl najednou náramně spokojený člověk.

Každý má holt ten svůj koláč štěstí poskládaný jinak.