tak to s Váma musím úplně souhlasit. Hlavně to, že taková malá zklamání jsou zrádná.Mluvím z vlast. zkušenosti. S přítelem jsme se po 3letém vztahu domluvili, že založíme rodinu.Mimi se podařilo hned první měsíc.Oba jsme se těšili, nebydleli jsme sice spolu, ale i tak byly první měsíce velice intenzivní-každá sms s pozdravem pro "třešničku".Na UZV se mnou přítel , kvůli velké vzdálenosti našich bydlišť nemohl-asi ani nechtěl.Kdyz jsem byla v 5m, vzali jsme se a začali spolu žít.Byla jsem plná očekávání a těšila se na "povídání s rostoucím bříškem" ale tu přišlo to PRVNÍ ZKLAMÁNÍ.Nic takového nenastalo, najednou zájem o těhot. začal klesat.Dokonce jsem občas slyšela, že s tím břichem vypadám nějak divně. Omlouvala jsem to, že prostě asi není ten "těhotný manžel",ikdyž mi to opravdu moc mrzelo. tak jsem se obcas uchýlila k trapné otázce" jestli se vůbec těší???".Chápu, že v pudu vlastní sebezáchovy těžko mohl odpovědět něco jiného , než , že ano.Pak přišel porod- manžel nechtěl k němu jít, tak jsem to respektovala a nenutila ho.Občas jsem sice zkusila malé citové vidíráníčko.ale stejně jsem věděla, že to nemá cenu.Když se narodil syn, byla jsem straaasně šťastná, manžel si kluka přál. Po zdravotní stránce bylo vše ok, tak dny v porodnici byly nejkrásnější,co jsem zatím prožila.Strašně jsem se těšíla na společné chvíle ve 3.Jenže ony nějak nepřicházely, omlouvala jsem to tím, že se toho prcka bojí,aby mu neublížil.ale i tak to mrzelo-DRUHÉ ZKLAMÁNÍ.Teď je malému rok a manžel sice docela pomáhá, ale pořád se nějak nemůžu zbavit pocitu, že to dělá, protože by měl, nebo že musí.Nešel ani jednou sám ven s kočárkem. Teď si už s prckem hraje, koupe ho.Ale nikdy jsem neslyšela, že ho to baví,nebo něco na ten způsob.Když se zase uchýlím k nějaké trapné otázce, ve smyslu,baví Tě to.Radši už ani neodpovídá.Nikdy jsem neslyšela,jak je to skvělé být tátou, že je rád, že nás má a tak=DALŠÍ ZKLAMÁNÍ. a nejvíc jsem zklamaná sama ze sebe, protože si to mateřství pak také nějak nedokážu užívat bez pocitu provinění,že co bych ještě chtěla,vždyť jsem všichni zdraví a že mi to utíká mezi prsty a já se pořád zaobírám "nesmysly".Jenže to nějak nejde PŘEJÍT BEZ POVŠIMNUTÍ. OMLOUVÁM SE ZA TAK DLOUHÝ TEXT!