zuzavo ty mě trochu děsíš. I když píšeš že se v celé diskusi příliš slovíčkaří, děláš to samé. Jak už tam někdo napsal každé dítě je jiné , z jiného místa má jiné rodiče. Mě tvůj názor také vyzněl tak že je nejlepší být s dítětem doma (s čímž nemohu absolutně souhlasit) nebo v místě bydliště...Martin chtěl říci zase svůj názor který je mi osobně bližší. Proč by se takový malý kojenec nemohl vyspat dobře i v kočárku na výletě (vždyť je to vlastně jen delší procházka třeba s přestávkou na kojení). Já například bydlím v malém městě kde je relativně blízko do lesa i k vodě a tak nevidím důvod proč bych měla vozit mimi v kočárku pouze po místním parku. Mý rodiče bydlí 300km od nás. Jela jsem je navštívit sama vlakem už s 2 měsíčním synem. kojila jsem tam i před lidmi a pak dále i když mu bylo 6,8,10 měsíců a v kupé se nikdy nikdo nepohoršoval - a kdyby má jít pryč sám. Stejnou zkušenost měla i moje maminka před téměř 40 lety když cestovala s mimi vlakem na Slovensko - paní která byla v kupé s manželem jej poslala pryč aby maminku a mimi nerušil. Myslím že tohle by mělo platit v obou směrech. Jasně že pokud mám tu šanci najít si klidný koutek ke kojení tak to udělám ale pokud taková možnost není tak bych očekávala ochotu tolerovat moje soukromí i od ostatních ale někdy to nejde tak ani tak. (já bych například nikdy nešla v restauraci kojit do kuchyně, přijde mi to stejně ujeté jako dětská krmící židlička na záchodcích v Hypernově hned vedle přebalovacího pultu- ble). Mimo cest vlakem jsme cestovali i s kojencem po svých na dlouhý tůry, na čerstvých vzduchu dobře spal (jasně že by stejně dobře mohl spát i na balkoně - a my bychom si mohli hřát nohy pěkně v teple u televize - ale proč, my jsme prostě jiní než ty a prosazovat názor že to miminku nic nepřináší, nebo mu to snad i vadí mi přijde trochu scestné). Ondráš miloval například jízdy kočárkem pod stromy protože když ještě jako mimi tak dokonale neviděl,pozitivně ho stimulovalo světélkování slunce mezi větvemi, jasně že neviděl do krajiny tak jako my - v tom ti dám za pravdu z toho a ani z hradu by nic neměl. ale stejně jako my si v přírodě najdeme každý něco svého, dospělí - klrásný rozhled, větší dítě - např skrýš nebo klacíky, tak to dá miminku zase něco jiného, zajímavého co ale nám dospělým může připadat jako nic. Ondrášek byl také velice společenské dítě a tak mu ani nevadili výlety s přáteli po hradech a pod. (jsem přesvědčená o tom že si v tom něco svého našel), v 8 měsících spal poprvé pod stanem, dokonce sám lezl a dával dohromady pruty, měl očividnou radost z lození po trávě a z dosud neznámé činnosti - a to například přineslo zase hodně nám. Kdybychom s ním v mimi věku nikam nejezdili tak se ochudíme o spousty atraktivních zážitků ( všichni 3). Máme na co vzpomínat , co mu jednou vyprávět: jo to bylo tenkrát když jsem byli tam a tam. Nebudeme mít v archívu jen fotky z procházek po okolí a z místního pískoviště a dumat nad nimi kdy to vlasně bylo protože nám to bude jednoduše všechno splývat. Jestli vás netíží žít v jakémsi stereotypu okolí tak prosím ale nesuďte ty co to pro změnu ubíjí. Taková je má zkušenost a můj názor...........