Petře,
neber si to osobně, ale jestli je v této diskusi někdo naivní, tak jsi to podle mne ty. A to, jak vidím, nejen co se týče jednání s dospívajícím, ale i ve vzpomínkách na "staré dobré časy". O jakých možnostech, prosím tě, mluvíš? Skončila jsem VŠ v 25 letech, nastoupila jsem do zaměstnání (1 900 Kčs hrubého) a po roce, když jsem se nikterak nechystala otěhotnět a vdát se, byla jsem svými rodiči, kolegyněmi, přáteli, zkrátka všemi, považována za "divnou". Ten společenský i ekonomický tlak byl tenkrát obrovský a žena "v letech" skutečně v podstatě žádnou jinou možnost než se vdát neměla. A s tím bydlením to nebylo zdaleka tak skvělé, jak píšeš (Zažil jsi tehdy shánění bytu na vlastní kůži? Já jo.), ale je pravda, že to bylo lepší než dnes. Jistota práce byla, to jo. Regulované ceny taky. Ale ani za ty regulované ceny se nedalo nic sehnat (nepíšu koupit, protože tehdy se věci nekupovaly jen tak, tehdy se SHÁNĚLY). Fakt, to byla velká výhoda. kolikrát jsem svoji výše zmíněnou výplatu neměla za co utratit, i když jsm moc chtěla. To se to šetřilo!
Myslím, že tvé úvahy o výhodách socialismu nevycházejí z tvé vlastní zkušenosti. Můžeme vědět, kolik je ti let? Mně je 44.
J.
J.