Mám to štěstí, že mám taky dvě dospělé dcery, ale chovají se ke mě moc pěkně obě. Myslím si, že kdyby se jedna začala chovat jako Vaše sestra, tak bych se asi obrátila o pomoc k té druhé. Nejsem sice taky žádná chudinka, taky jsem aktivní a činná,asi jako Vaše matka, ale přece jenom v některých věcech už trochu ztrácím jistotu,a děti i vnučku mám moc ráda, a to člověk snese leccos. Vaše maminka je na tom asi nějak podobně, proto si myslím, že Vaší pomoc potřebuje. Měla byste to se sestrou probrat.Víte, on ten život tak utíká ...... Když mi bylo něco mezi 30ti a 40ti roky, byla jsem tak suverénní a sebevědomá, zdálo se mi, že všechno dělám dobře a nejlíp. Ale postupně jsem se dostala do stavu, že vlastně "vím, že nic nevím", a tak si nechávám od dcer ráda radit i pomoci. Nejvíc jsem znejistěla, když se starší dcera vdala a narodila se malá Viktorka. Pořád si nejsem jistá, jestli jsem tchýně a babička "moc" nebo zase "moc málo". To je Vám složité....Tak razím zásadu, kterou jsem vštěpovala i svým dětem, že : "když něco nevíme, tak se zeptáme".Docela to funguje. Stejně je to všechno o komunikaci. Mlute o tom se všemi, kterých se problém týká, jistě se to zlepší.