Francouzská psycholožka Isabelle Nazare-Aga uvádí 30 znaků, podle nichž lze identifikovat manipulátora. Daná osoba je jistě manipulátor, pokud vyhovuje alespoň v deseti bodech.

1. JE EGOCENTRICKÝ.
Zajímá ho jen jeho vlastní osoba a je hluboce přesvědčen o svých dobrých úmyslech. Pociťuje určité ochuzení, úzkost, bezmoc, jakmile se všechno netočí kolem něj. Snaží se proto všemi prostředky přitáhnout pozornost ostatních na sebe. Má nutkavou potřebu, aby ho lidé uznávali jako člověka s báječnými vlastnostmi a schopnostmi. Přeceňuje své schopnosti a vlastnosti a lže, aby si udržel vlastní iluze a zabránil nám prohlédnout. Chce být nepostradatelný a proto je schopný dočasně zadržovat informace, aby ho ostatní potřebovali.

2. PŘENÁŠÍ ZODPOVĚDNOST ZE SEBE NA DRUHÉ.
Nedodržování závazků a slibů, snaha vyhnout se konfrontaci, nezaujímání postoje, vyhýbání se účasti (např. na školení, na řešení problému apod.).
Nikdy jasně neřekne, co vlastně chce nebo nechce. Zamlžuje nebo se vyhýbá rozhodnutí.
Spolupráce s ním způsobuje velký stres. V týmu vládne nejistota o tom, co se má nebo nemá dělat, a vzniklá situace vyvolává pochybnosti o schopnostech všech pracovníků. Připomíná to dvojitou vazbu (double-bind): nejste-li iniciativní a nerozhodujete (místo něho), nechováte se správně a jste označen za neschopného. Rozhodnete-li se však sami, překračujete buď své kompetence, anebo nevedlo-li rozhodnutí k očekávanému výsledku, podal jste mu další důkaz o své neschopnosti.

3. NAVOZUJE U OBĚTI POCIT VINY.
Pozoruje, zkouší a snaží se zjistit slabosti a chyby ostatních. Vyniká ve schopnosti odhalovat u ostatních zranitelná místa, aby mohl uplatňovat moc, která mu poskytuje jistotu.
Ať už nenápadná nebo otevřená kritika těchto chyb ho staví do role dokonalejšího. Psychologové znají tento jev pod pojmem projekce – přisuzování vlastních chyb druhých ve snaze ochránit své ego.
Sám sebe vždy definuje srovnáváním s druhými lidmi, ale do takového srovnání vnáší neblahý prvek despektu a znehodnocování druhých. Nerespektuje je, potřeby, přání, práva a žádosti ostatních pro něj nic neznamenají. Tím jak druhé znehodnocuje a navozuje u nich pocit viny, získává sám na hodnotě a zbavuje se tak odpovědnosti (za své chyby), kterou přenáší na druhé.

4. NESDĚLUJE JASNĚ SVÉ POŽADAVKY, POTŘEBY.
Své žádosti nikdy neformuluje jasně, přesně a zřetelně – dokáže žádat tak, aby mu bylo zatěžko odmítnout nebo jeho naléhání uniknout. Nežádá – vynucuje si.
Demagogicky vás pobízí k vyslovení názoru, jakoby vás žádal o radu, a přitom si už vlastní názor vytvořil. Když neodpovíte, bude naléhat opakováním svého až do té doby, než dáte takovou odpověď, kterou chce slyšet.

5. ODPOVÍDÁ VĚTŠINOU NEURČITĚ.
Vyhýbá se odpovědím, odbíhá od tématu. Nejčastějšími argumenty jsou: „Teď na to není čas...
Nedomnívám se, že by právě to bylo prvořadé... Nechápu, jak to souvisí s naším tématem... O tom teď nehovoříme...“
Jejich myšlení i postoje bývají nejasné.

6. MĚNÍ SVÉ POSTOJE PODLE SITUACE A PODLE OSOBY, S NÍŽ PRÁVĚ KOMUNIKUJE.
Manipulátor se snaží vyhnout konfrontaci, ať už pokojné nebo bouřlivé: nazapojuje se (porada), nezaujímá postoje (rozhodování), vyhýbá se účasti (školení), neřeší problém (konflikt).
Přisvojuje si zásluhy jiných, byť to nedělá zjevně, přenáší zodpovědnost na druhé a vyhýbá se rozhodování apelací na samostatnost, profesionalitu, nebo nedostatek času apod.
Jedná tak, aby se ostatní cítili odpovědni za omyly nebo nedostatky a tento pocit viny ještě posiluje.
Stejně tak jsou schopni skrýt se pod různými maskami podle toho, jak se jim to hodí – podle situace nebo podle cíle, k němuž směřují.

7. SVÉ POTŘEBY ZAKRÝVÁ LOGICKÝMI DŮVODY.
Nejúčinnější zbraně, které používají manipulativní osoby, jsou všeobecně přijatá přesvědčení a ta přesvědčení, jež u nás velmi snadno odhalí. Uznávají všeobecně platné zásady, ale sami se jimi vždycky neřídí, ale o to tvrději je uplatňuji na druhé.
I sebelépe promyšlené rozhodnutí či volba obnáší rizika, protože vnější okolnosti můžeme ovlinit jen v minimální míře (např. počasí). Manipulátor tuto zkutečnost zcela přehlíží a vytýká nám, že jsme nemysleli na vše...

8. POŽADUJE OD DRUHÝCH DOKONALOST, NEMĚNNOST NÁZORŮ APOD.
... je normální nedělat chyby...


9. ZPOCHYBŇUJE KVALITY DRUHÝCH, NENÁPADNĚ DRUHÉ KRITIZUJE A SOUDÍ, HOVOŘÍ O NICH S DESPEKTEM.
Snižuje hodnotu ostatních, aby sám sobě dodal pocitu nadřazenosti a využívá k tomu rozmanitých prostředků. Od přímé kritiky, ignorování, poukazování na nedostatečné vědomosti druhých až po rafinovanou ironii. Zpochybňuje kvality, schopnosti a osobnost ostatních lidí. Neúnavně kritizuje a velmi často neprávem, navozuje u ostatních pocit viny ze neexistující nebo nepatrná provinění.
Kritizování druhých mu umožňuje, aby se cítil jiný než kritizovaná osoba. Přísně rozděluje svět na JÁ a NE JÁ (oni), přičemž těm druhým je třeba neustále snižovat sebedůvěru poukazováním na sebemenší nedostatky a pochybení.
Zbytečná dramatizace banálních případů, neustálá kritika a výčitky (bohužel tato zásada je v mnoha podnicích považována za normální a při mobbingu eskalována do neúnosné míry), kompromitace, zpochybňování rozhodnutí, zrazování od motivace, oklešťování kompetencí a zpochybňování odborné způsobilosti.


10. RÁD KOMUNIKUJE NEPŘÍMO - PŘES TŘETÍ OSOBU, TELEFONICKY, PÍSEMNĚ apod.
Neschopnost jasně a normálně komunikovat s ostatnímu lidmi. Nejasné verbální vyjádření pak vede k tomu, že může snadno měnit své záměry.
Své názory předkládá jako obecně platné pravdy a velmi obratně jednotlivé výroky zevšeobecňuje.
Od lidí, kteří s ním hovoří, často slýcháme, že dokáží komunikovat s kýmkoli, jen s ním ne. Vyvádí je z míry a odvádí rozhovor od jeho podstaty, dává najevo, že chyba v komunikace je na jejich straně.
Nepříjemné věci sděluje většinou před prostředníka – posel se bezděky stává „zodpovědným“ za obsah zprávy, kterou předává. I když takovýto nevědomý jev postrává logiku, celá situace se vyvíjí tak, jako by prostředník ručil z titulu své funkce posla za obsah předávaného vzkazu. (I prostředník se tak stává obětí manipulace.) Manipulátorovi se tak nabízí výtečná příležitost, jak v symbolické rovině svalit odpovědnost na jiného a zabránit tak adresátovi, aby odmítl.

11. ZASÍVÁ NESVÁR, PODNĚCUJE PODEZÍRAVOST. ROZDĚLUJE, ABY MOHL LÉPE PANOVAT.
S oblibou vzbuzuje u druhých pochybnosti a podezření, rozeštvává lidi kolem sebe, protože takové postupy mu umožňují zahrávat si s lidmi jako s loutkami a tahat za nitky, jak se mu zlíbí, aniž by to zpozorovali.
Ke sdělení názoru nebo kritiky osobě, na niž se zaměřuje, využívá prostředníka. Lidi odsuzuje jakoby po straně, nepřímo a tím vnáší mezi ně svár a nedůvěru. Tvrdí, že konflikty přímo nesnáší, a přitom je obratně vyvolává.
Nejjistější způsob, jak způsobit rozvrat, je vyvolat podezření.
Předkládá neúplné věty nebo myšlenky takovým způsobem, že si nemůžete zbytek domyslet. Jestliže nahlas vyjádříte, jak jste obsah sdělení pochopili, obvykle namítne, že přece nikdy nic takového neřekl.
Používá neurčitá, mnohoznačná slova. Nejednoznačný význam použitého slova stačí vzbudit v první fázi zájem, ve druhé podivný pocit a podezření, jelikož záhada přetrvává. Nevyřčené vyvolává zmatek a nutí k zamyšlení. Protože však smysl není stále jasný, skrývá se za tím určitě něco negativního (přirozená interpretace). Tím začíná soustavné pozorování podezřelé osoby a toto pozorování bude už předem zabarveno negativně a zaměří se na hledání chyb, které dokazují, že dotyčná osoba je vnímána jako „divná“. Takovým to způsobem dokáže zasévat svár mezi příslušníky dosud harmonické skupiny.

12. ČASTO ZE SEBE DĚLÁ OBĚŤ, ABY HO OSTATNÍ LITOVALI.
Stěžuje si na lidi ve svém okolí, s nimiž nelze vyjít. Přehání své zdravotní potíže. Je přetížený a schází mu čas. Stěžuje si i na to, co by ho mělo těšit. Samotný problém netkví ani tak samotných stížnostech, jako v jejich neustálých opakování. Pozice oběti mu umožňuje čerpat s nabízené (či spíše vynucené) pomoci a vyhnout se prohře, protože manipulativní osobnost nemá ve zvyku v čemkoli prohrávat.

13. NEDBÁ NA ŽÁDOSTI DRUHÝCH, PŘIČEMŽ TVRDÍ PRAVÝ OPAK.
Nebere ohledy ba práva, potřeby a přání druhých lidí, přestože prohlašuje pravý opak. Rafinovaně je nutí, aby se chovali, jak on chce. Využívá situaci na úkor druhých lidí ke svému prospěchu, přičemž je skálopevně přesvědčen, že je to pro jejich dobro a že on má pravdu.
Nerespektuje ostatní a nebere ohled na jejich potřeby, práva a žádosti. Prosazuje své názory, jako by jejich správnost byla zcela samozřejmá. Rozpor mezi tím, co hlásá a ve skutečnosti dělá je evidentní.

14. VYUŽÍVÁ MORÁLNÍCH ZÁSAD DRUHÝCH K NAPLNĚNÍ VLASTNÍCH POTŘEB.

15. CITOVĚ ČI JINAK VYDÍRÁ NEBO VYHROŽUJE. SKRYTĚ NEBO OTEVŘENĚ.
Své snahy obvyklé skrývá za předstíranou nesmělostí nebo lhostejností. Drží se v pozadí. Soudí ostatní pohledem a mlčením, aniž by vyslovil svůj názor ve chvíli, kdy je to potřeba. Jeho přítomnost je pociťována jako tíživá. Lidé v jeho okolí se ho bojí, přesto se mu daří dosáhnout toho, co chce. Velkou roli přitom hraje strach, který vzbuzuje. Jeho zásady platí pro všechny lidi v okolí.
Podléhání citům považuje za vadu zcela nemyslitelnou. Zdvořilý pozdrav nebo „prosím“ či „děkuji“ jsou pro něj ztrátou času. Prožitky, pocity či myšlenky druhých ho nezajímají – podle něj se musí člověk dokonale ovládat. Jestliže to nedokáže nebo projeví slabost, může se jen stydět.

16. ČASTO MĚNÍ TÉMA UPROSTŘED HOVORU.

17. VYHÝBÁ SE PRACOVNÍM SCHŮZKÁM A PORADÁM.

18. ZAMĚŘUJE SE NA NEZNALOSTI DRUHÝCH A SNAŽÍ SE TAK VYVOLAT DOJEM, ŽE „MÁ NAVRCH“.
Zaměřuje se na nevědomost nebo na nezkušenost druhých, aby jim dal najevo svou nadřazenost. Svými poznámkami dává najevo, že platná je jen jeho zkušenost a vy se z ní musíte poučit. Kromě přímé kritiky, zpochybňování schopností ostatních a jejich osobních vlastností, rafinovaných narážek na mezery ve vědomostech se uchyluje ještě k dalším prostředkům – naslouhání s patnou nechutí, ignorování vaší přítomnosti nebo dokonce existence, kladením otázek, na něž čeká okamžitou odpověď.

19. LŽE.

20. HLÁSÁ LEŽ, ABY SE DOZVĚDĚL PRAVDU. PŘEKRUCUJE A INTERPRETUJE VÝROKY DRUHÝCH.
Lže, aby zastřel problém, který ho trápí. Nejběžnější postup spočívá v položení otázky, z níž část je mylná. Úmyslné použití nepravdy (či polopravdy) s cílem dozvědět se pravdu, umožňuje manipulátorovi vyhnout se jasně formulovanému dotazu – dozví se určité údaje, aniž by to druhý postřehl

21. ZÁVIDÍ TŘEBA I OSOBÁM VELMI BLÍZKÝM.

22. NESNÁŠÍ KRITIKU. DOKÁŽE POPÍRAT ZCELA ZŘEJMÁ FAKTA.

23. NEDBÁ NA PRÁVA, POTŘEBY A PŘÁNÍ DRUHÝCH.
Jde o poruchu vztahu k druhým lidem a z ní vznikající pokřivené vnímání reality. Manipulace se úzce pojí s narcizmem. Pro narcistickou osobnost je vždy reálná jen ta skutečnost, která odpovídá jejím přáním, jejímu myšlení a jejím pocitům. Narcistický člověk dojít snadno k přesvědčení o své neomylnosti a dokonalosti . Každý, kdo narušuje tento jeho obraz je nepřítel, proti němuž obrací svou agresi..

24. ČASTO VYDÁVÁ POKYNY A NUTÍ DRUHÉ JEDNAT NA POSLEDNÍ CHVÍLI.
Výrazným rysem je zvyk žádat o něco druhého, dávat mu příkazy nebo ho pobízet k akci až na poslední chvíli nebo na poslední chvíli věci změnit. Tento postup by se dal nazvat „nastrčení“ do určité situace.
Dává požadavky druhým co nejpozději, aby jim neponechal prostor k odmítnutí nebo ke komentování – nežádá, ale přikazuje i když se to na první pohled tak nejeví. Rovněž taktika spočívající v používání vzkazů, jimiž vás zpravuje o nějakém úkolu nebo vás o něco žádá, má prvky manipulace, protože ve chvíli, kdy se vám vzkaz dostane do rukou, je pozdě, takže nemůžete odmítnout a couvnout.

25. JEHO SLOVNÍ PROJEV ZNÍ LOGICKY, AVŠAK JEHO POSTOJE, ČINY NEBO ZPŮSOB ŽIVOTA SVĚDČÍ O PRAVÉM OPAKU.

26. DÁVÁ DARY, SNAŽÍ SE ZALÍBIT, LICHOTÍ A NEČEKANĚ PROJEVUJE DROBNÉ ÚSLUHY.

27. V JEHO PŘÍTOMNOSTI SE OSTATNÍ CÍTÍ NEPŘÍJEMNĚ A NESVOBODNĚ.
Jeho vztah k ostatním je svou podstatou destruktivní, ale osoby v jeho okolí to spíše cítí a jen obtížně formulují racionální zdůvodnění.
Odčerpává energii svému okolí. Má totiž potřebu veškerou energii vztahovat k sobě a proto je dlouhodobé soužití s manipulativní osobou ohrožující i po zdravotní stránce – vyvolává strach, pocity viny, smutek a depresi. Na stresové situace odpovídá náš organismus psychickými i somatickými změnami. V rovině psychologické můžeme pociťovat úzkost, depresi, nechuť do jakékoli činnosti, pokles sebevědomí, ztrátu sebedůvěry, podrážděnost.
V somatické oblasti se začnou objevovat poruchy spánku, potíže s trávením, svalové napětí a s tím související bolesti páteře a čelisti, žlučníkové obtíže, kožní poruchy a alergie, sexuální a gynekologické potíže, kardiovaskulární poruchy, bolesti kloubů apod.
V chování se projevuje zvýšená agresivita nebo naopak útlum, neklid, nedbalost. Klesá výkon, protože tenze narušuje soustředění, stres způsobuje výpadky paměti a snižuje schopnost se pro něco nadchnout.

28. JDE NAPROSTO DŮSLEDNĚ ZA SVÝM CÍLEM, OVŠEM NA ÚKOR DRUHÝCH.
Znaky týkající se VEDENÍ:
autorita jediného vůdce nebo úzkého okruhu vedoucích (neomylnost a absolutní závaznost výroků)
utajování struktur (neprůhlednost)

Znaky týkající se OVLÁDÁNÍ:
umělé vytváření souhlasu - snaha o identifikaci se skupinou
zneužívání zákl. potřeb člověka, momentální situace člověka a manipulačních technik
vybízení k rozhodnutím pod nátlakem skupiny (vytváření atmosféry strachu či řízené vděčnosti)
řízené chování, myšlení, emoce, informace

Znaky týkající se UČENÍ:
prohlášení všeho mimo okruh působnosti za zlé (opozičnost)
elitaristická mentalita – výlučnost

Znaky týkající se ŽIVOTA:
uzavřenost (vede k "černobílému" myšlení) nebo i fyzická (izolace)
potírání osobnosti člověka - jeho vlastní hodnoty
prohlubování pocitu viny u členů
členové se stávají psychicky závislými
nemožnost přirozeného

29. PŘIMĚJE OBĚŤ K JEDNÁNÍ, KTERÉ BY O VLASTNÍ VŮLI NEJSPÍŠ NEDOPUSTILA.
Spojení slov psychická manipulace v nás může vyvolat dojem zvláštních, možná až nadpřirozených schopností manipulátora, vůči kterým jsou ostatní zcela bezmocní. Zneužívají však spíše určité přirozené mechanismy lidské psychiky.

30. LIDÉ, KTEŘÍ HO ZNAJÍ, O NĚM STÁLE HOVOŘÍ, I KDYŽ NENÍ PŘÍTOMEN.