Martino, do jaké míry jsi toho průběhu návštěv sama svědkem?

Proč se ptám: Před cca 15 lety: máma si mi opakovaně stěžovala na moji starší sestru, jejíhož syna batolecího věku denně celý den hlídala. Dojem, který jsem získala od mámy, byl takový, že hlídání si vymohla moje sestra a matka jí tedy jaksi ustoupila, aby neměla problémy (jako ta ségra). Že jí za to v životě nepoděkovala. Že má spousty požadavků na to, co a jak má doma být, večer přijde, ani nezavrčí, popadne malého a odejde. Máma je vyčerpaná ale na její signály o tom, že už dál nemůže, ségra nereaguje. Máma by potřebovala k doktorovi nebo do knihovny, ale nedostane se tam, protože ségra ji zneužívá.

To, co viděla ségra: Zeptala se mámy, zda může studovat a zda by jí díky svému důchodu a společnému bydlišti hlídala malého. Máma řekla bez zaváhání, že ano. Od té doby ani nepípla a své potřeby a únavu omílala jen ve své hlavě nebo s jinými lidmi za zády ségry.

Podotýkám, že jsem tam dokonce tehdy bydlela, i když jsem tam trávila minimum času, a mámě jsem její manipulativní výroky žrala i s navijákem.

Až ve chvíli, kdy o mnoho let později moji rodiče z vlastní iniciativy navrhli, že bychom se mohli nastěhovat do téhož domu, a bez jakýchkoli nátlaků jsme se jako dospělí lidi domluvili na tom, kde bude kdo bydlet a jaké se udělají úpravy, zjistila jsem, že máma o mně povídá, že jsem ji vystěhovala z jejího pokoje, že jsem jí udělala to a ono proti její vůli a že je zneužívám - tentokrát pro změnu já.

Až v tu chvíli jsem pochopila, jak to bylo se ségrou a s hlídáním malého. Takže bych byla opatrná s tím, jestli tvoji mámu ségra vystěhovává na proleželou matraci nebo jestli maminka sama naléhá, ať spí ségra v její ložnici... a pak ze sebe dělá odstrčenou.

Nevím, neříkám, že to tak nutně musí být. Jen bych řekla, abys byla hodně opatrná v těch soudech, pokud jsi ty situace skutečně neviděla na vlastní oči.