Článek i celá kampaň kolem domácího násilí je určitě záslužná věc. Taky souhlasím s tím, že je to věc, která se může přihodit každému člověku. Na tomto poli nejsem úplný laik a proto se domnívám, že ale existují určité dispozice pro to, stát se obětí domácího násilí.
Prostě se domnívám, že určité povahové a osobnostní rysy zvyšují riziko, že se stanu obětí, či aktérem.
Např. se domnívám, že nemší riziko, jak se stát obětí domácího násilí, je u lidí sebevědomých, z dobrým rodinným zázemím, lidí realistických, praktických a hůře ovlivnitelných. Naopak, zvýšené riziko představují lidé snadno ovladatelní, nějakým způsobem zranitelní, lidé submisivní, snílci a lidé trpící určitou životní naivitou.

Často u těch příběhů narážím na pár shodných bodů: Povětšinou začínaly z velké lásky, romanticky. Budu-li teď mluvit o ženách, protože mi zatím není znám případ žádného muže, měly partnerky vždy snahu jednání svych partnerů omlouvat. Povětšinou si vybírali partnery, u nichž se projevovali určité sklony (žárlivost, kladný vztah k alkoholu, nezdravá dominance, zvýšená potřeba uznání...)

Pro ilustraci jeden příběh.
Paní, říkejme jí třeba paní S. Věk 40 let.
Svobodná matka dvouleté holčičky. Hledala partnera a otce pro dítě. Našla dle svých slov báječného muže. Sice se občas napil, žárlil na ní, ale jinak se jako táta choval vzorně. Tak vzorně, že s ním po dvouměsíční známosti otěhotněla. Za další dva roky sebrala všechnu sílu a utelka od něho s již 2 dětmi. Tloukl jí, bral peníze, užíval drogy. přesto ho neustále omlouvá a zdůrazňuje, že ty dva měsíce soužití byly pohádkově krásné.

Osobně si myslím, že je velký problém v tom, že naše společnost ještě stále nadměrně toleruje jakékoli násilí a patologické jevy ve vztahu. Toleruje se žárlivost, alkoholismus, dominance. Mnohým lidem nepřijde divné, když ve vztahu o všem rozhoduje jen jedne z partnerů a druhý se podřizuje.

Tak jen víc takových článků, nejen tady, na Rodině.