Sama jsem si rikala, ze by se mi to nikdy nestalo a po prvni facce bych odesla. Jenze ta prisla, kdyz jsem byla tehotna... Od te doby, dva roky, jsem odpustila lzi, facky, nelaskavost, sprosta slova. A porad se musim ujistovat, ze to neni moje chyba, nebot uz mam zrejme syndrom tyrane zeny. Jelikoz pritel me napadl i pred dcerou, ktera se ze strachu v jednom roce rozkricela, neustale si opakuju, ze jde o domaci nasili a musim odejit. Pristi tyden se chci prestehovat k mame a nevim, jestli k tomu budu mit opravdu odvahu. Nejhorsi je, ze doma vladne obdobi klidu, kdy pritel citi, ze se odpoutavam, o to vic se snazi a podvedome me nechce pustit. Drzte mi palce at odejdu. Eva