Zajímavé: všichni mají plnou pusu řečí o tom, jak se asi cítí nechtěné a neplánované dítě v děloze, ale když přijde řeč na vlastní potrat, najednou jsou všichni toho názoru, že tak malé dítě přece nic necítí a nemá pojem o smrti (viz názor, že kapr a ostatní zvířata, která se zabíjí pro maso, jsou možná v tomhle směru vyvinutější než embryo). Tak nevím...
Jinak můj osobní názor je ten, že dítě, které bylo zpočátku nechtěné a neplánované, ale které si nakonec ta matka nechala a naučila se ho milovat, popřípadě jej dala k adopci, je na tom ve výsledném efektu kolikrát líp, než někdo, kdo byl sice v těhotenství chtěný a plánovaný, ale jehož výchovu matka nakonec nezvládla a psychicky ho týrala. Mluvím z vlastní zkušenosti.
Předchozí