Plodova voda me praskla v sobotu ve 23,30, do porodnice jsem dorazila kolem jedne hodiny ranni v nedeli. Prijimal me Dr.Becvar a rekl, ze to bude jeste na dlouho a bylo. V nedeli jsem stravila cely den na hekarne a pozvala si i manzela, i kdyz por.asistentka tvrdila, ze je to zatim zbytecne, ale ja jsem si rikala, je nedele ma sedet doma a byt nervozni co se deje nebo byt s nami, krom toho rano v nedeli odrodily asi 3 pani a pak uz byla hekarna prazdna. Takze jsme celou nedeli stravili spolu na hekarne s tim, ze nejpozdeji do vecera porodim. Byla nedele asi ctyri odpoledne a ja od soboty vecera nic nejedla! Sestra se me asi po ctvrty pokousela napichnout zilu na ruznych mistech a pak rekla, ze mam blby zily, ta tekutina z kapacky tekla vsude okolo. V 18 hodin jsem po skoro 24 hodinach bez jidla dostala k veceri pudink a suchy chleba. Kapacku me vyndali, ze mam spat, kontrakce se z 3 minut - tak byly celou nedeli vratily na 20 minut, manzela poslali domu s tim, ze zitra uz znovu platit za otce u porodu nemusi. V pondeli rano me privitala uklizecka slovy, co tu jeste delate? Nastesti mela sluzbu nova PA a zilu me napichla v pohode na prvni pokus, pro ni jsem mela zily v pohode, asi to nejak zaclo fungovat oproti nedeli, protoze jsem se zacla fofrem otvirat. Porod samotny byl celkem rychly, mozna az moc, Tadeasek byl venku na par zatlaceni a po hupsnuti na bricho porodni asistentkou, coz melo za nasledek siti trvajici 45 minut, coz je muj nejhorsi zazitek z porodu a bohuzel musim rict, ze jsem to siti citila jeste 10 mesicu po porodu a pri nekterych situacich :-) citim i dnes, kdy bude synovi rok a pul. Sestricky ze sestinedeli dobre, z novorozeneckeho uz to bylo horsi, mela jsem obrovske problemy s kojenim, ja vpaceny bradavky plus maly stale spal, za celou noc z pondeli na utery me ho vubec neprinesly, ze hezky spinkal, me se nenastartovala laktace, i pres den byl maly k neprobuzeni. Takze po trech dnech o hladu, zacal dostavat UM po lzickach, nektere sestry se ho snazily vzbudit a pomahat me a jine skoda mluvit, musela jsem ho nekolik dni vazit pred a po kojeni ve dne, v noci i kdyz jsem vedela, ze se vubec neprisal a nic nevypil a rekla jim to, tak ho sly stejne zvazit, coz bylo neco pro me nervy, aby pak prisla sestra a vycitavym pohledem rekla zase nula. Na sestru typu Barbina jsem taky narazila, mela na me reci, po te co jsem usilovne ve tri v noci asi hodinu odstrikavala mliko ve sprse, ze jako tadle davka, co nesu sotva ma cenu ohrivat a ji i neco rekla, protoze to uz fakt bylo na me moc, i kdyz diky poblaznenym hormonum a pocuchanym nervum nic moc troufalyho, kazdopadne z porodnice jsme odchazeli na Hamilonu po lzickach sestrami odsouzeni, ze skoncime na UM a neda me to nenapsat, ze jeste ted v 17-ti mesicich kojime,i kdyz ty zacatky byl urputny boj a na ten tyden v porodnici moc rada nevzpominam, protoze diky tomu nasemu nekojeni a male pomoci sester z novorozeneckeho oddeleni jsem tam vetsinu casu probrecela a domu odchazela s pocitem, ze jsem jako matka totalne zklamala, kdyz sve dite nekojim a doma v klidu to pomalu ale hodne pomalu zacalo jit. Je jasny, ze pri druhym diteti bych se uz nenechala tak sestrami vynervovat, ale jako prvorodicka to bylo fakt narocny. Takze toto ke kolinske nemocnici, je to bohuzel hlavne o pristupu personalu, at maji vybaveni jakekoliv.