Milá Anno,
přesně chápu, co myslíš tím - být babička moc nebo málo.
Pokud Ti to pomůže, napíšu Ti, proč mám ráda svou tchyni a vážím si jí:
můžu jí totiž věřit. Hlídá nám děti často, ale vím, že pokud nebude chtít nebo někam jede, řekne to a hlídat prostě nebude. Takže když hlídání nabídne, je to pro ni v pořádku a nebude si na to pak stěžovat. (To by mě moc mrzelo.)
Znám ji už deset let a líbí se mi, že dokáže jasně říct, co ano a co ne.
Malinko opak je to s mojí mamkou, kde jsou děti stejně často, ale hlídání bere spíš jako svou povinnost babičky než radost a bohužel je to znát. Já bych radši, aby hlídala mnohem míň, ale s radostí a z lásky k těm dětem. Takto ji to vyčerpává, ale bohužel k tomu přistupuje z této stránky.
Takže být Tebou, s dcerou se dohodnu, co a jak by se jí hodilo. A protože bydlíte spolu, určitě vnučka přijde i sama - tak bych se jí věnovala, pokud mám čas, a vrátila bych ji, pokud mám své plány.