Rodila jsem v Neratovicich v půlce července a byl to veskrze pozitivní zážitek, i když myslím, ze to bylo dílem tím, že jsem si to tak sama zařídila, a dílem náhodou. Byla jsem domluvená s PA Janou, která mě prijela odrodit a pak mě předala PA Věrce, která na mě dohlédla v následujících dnech. Rodila jsem v době, kdy byl stop stav, takže nikdo nic nestíhal, a kdybych neměla domluvenou Janu, tak se mi asi nevěnoval vůbec nikdo - při porodu jsme byli celou dobu sami s ní a s manželem, doktora a dětské sháněla telefonem skoro při předposledním stahu a dětský přišli, až když už byla dcerka dávno na mě zabalená do špinavých roušek. Pozitivní na tom bylo, ze jsme měli klid a soukromí, čerstvě vyloupnuté miminko jsem si stihla užít, a bylo to přesně tak, jak jsem chtěla - jen s porodní bábou bez doktorů v bílých pláštích, kteří "léčí". Vzpomínám na to moc ráda.
S Dr. Řandovou moc dobré zkušenosti nemám - pupečník stříhala hned, kanavit nařídila dát injekcí, i když jsem trvala na kapičkách, a přestože jsem chtěla pahýl pupečníku nechat upadnout, vmanipulovala mě do toho, že jsem nakonec souhlasila s uříznutím. Holčičce se nic nestalo, spíš jsem z toho měla nervy já - že jsem si nedokázala vyhádat to, co je pro mě důležité. Teď už mě to je celkem jedno. Pořád ale vzpomínám na báječného pediatra Dr. Košíka, ten byl vážně skvělý, i to moje párdenní miminko to poznalo. Sestřičky byly super.
Co se týče úklidu, tak jsem třetí den poprosila o čisté prostěradlo, protože ze mě stříkalo mlíko gejzírem, a dostalo se mi přednášky, ze mají málo prádla a že ho musí prát a jak si to představuju. Nakonec mi ho ale vyměnili. Se Sadílkem jsem měla taky "zážitek" - když jsem se ho zeptala, jak dlouho mě může trápit poporodní inkontinence, tak mi řekl, že se toho zřejmě už nezbavím, ale snadná operace to vyřeší. Sestřička naštěstí viděla můj šok, tak mi dala cviky na posílení pánevního dna a dost mě uklidnila (přešlo to do dvou tydnu samo). Někoho tak arogantního a nepříjemného aby člověk pohledal.
Samostatnou kapitolou bylo jídlo, které moc jíst nešlo (polívka byla hustá hmota z rozvařených nudlí a hrášku, hlavni jidlo 2x řízek s přemaštěnými bramborami,1x kuřecí stehno s UHO-univernální hnědá omáčka), ale to se dá vyřešit z vlastních zdrojů. Důležité je, že tam byla hezká atmosféra, což mi přijde nejzásadnější. Nepřipadala jsem si tam jako v nemocnici, ale spíš jako na letním táboře s programem "poroď a starej se".