Gréto, děkuju za radu.Snažím se to dělat tak nějak jak říkáš. A myslím, že postupně se mi to daří čím dál víc (ale abych to nezakřikla). Opravdu vzájemná komunikace je velmi, velmi důležitá. Ono se toho hodně namluví ( a napíše)o tom, jak je zásadní změnou v životě ženy, když se stane matkou. Ano, to je pravda. Ale víte, že je taky problém ( a dost velký) když se z maminky stane babička? Jak musí všechno přehodnotit, myslím hlavně vztahy. Nejtěžší je si uvědomit, že moje dcera už není jenom mým dítětem, je z ní maminka, musí být nejvyšší autoritou pro své dítě a to musím respektovat. Pořád se máme rády, ale tak nějak jinak. Tak prostě jde život, a miminko je velký zázrak, naše pokračování i odměna. Často si říkám: čím jsme si zasloužili, že se narodilo, že tady je, že nás obšťastňuje.... Jsem nějaká patetická. To jsem nechtěla. Ještě k té změně ženy v babičku. U prvního vnoučete je to trochu šok. A většinou přijde v době,kdy si uvědomujeme, že už nejsme mladé a žádoucí, kdy bojujeme s potížemi klimaktéria, mnohdy se hlásí nemoci.... Taky do partnerských vztahů to zasáhne, obzvlášť když dospělé dítě odejde z domova ( syndrom prázdného hnízda). Je třeba tu změnu překonat a zhodnotit,uvědomit si, co přinesla pěkného a kde je teď naše místo - tím nemyslím, že máme život za sebou. Prostě je to všechno jinak.Myslím, že takhle nějak to prožívají snad všechny novopečené babičky. Akorát se o tom málo mluví. Vy mladé maminky o všem diskutujete( ráda to čtu), ale naše generace tak zvyklá není. Spíš máme tendenci nemluvit a dělat - no a pak si třeba stěžovat, což není vůbec dobré. Moc ráda bych viděla na těchto stránkách diskuzi k tématům, která trápí nás, babičky. Jenže zatím jsou babičky málo internetové. To až zestárne vaše generace, to si poklábosíte.