Také jsem se těšila, že budu rodit ve Vrchlabí, bohužel vše dopadlo jinak. Bylo to takhle..
Byla jsem již pár dní po termínu, od soboty jsem měla nepravidelné bolesti v podbřišku a zádech. V pondělí se intervaly zkracovaly, až nakonec večer přicházely po 5-8 minutách, stále nepravidelně. Nicméně jsme se rozhodli vyjet do Vrchlabí, neb z Prahy je to daleko. Cestou se stahy zpravidelnily a celou hodinu a půl byly přesně 5 minut. To jsem ještě netušila, že porodím až skoro za týden. V porodnici mě doktorka vyšetřila, a s překvapením jsme zjistily, že mám ještě čípek 2,5 cm. Zůstali jsme tam v porodním pokoji přes noc. Do rána se intervaly zase roztáhly na 15 minut (nicméně spánek v těchto intervalech je fakt žůžo). Tak jsme se ubytovali v penzionu blízko porodnice a čekali na pravidelné krátké intervaly. Bohužel do čtvrtka do rána jsem už byla totálně mrtvá a nevyspalá, protože ve dne se intervaly vždycky přes den roztáhly klidně na hodinu (tak jsem hopsala na míči, chodila po venku atp.), zato v noci zesílily a byly cca 5 minut.
Ve čtvrtek jsem zašla do nemocnice do poradny, jestli ty dny stahů měly nějaký vliv. Dr. Korbelářová mi sdělila, že nikoli, a že to nemůžou být stahy, že to jsou stále poslíčci a dívala se na mně jako bych si vymýšlela. Byla jsem dost na dně, a i manžel byl po těch probdělých nocích grogy, a tak jsem si řekla, že jsem holt bábovka, a jestli tohle jsou JEN poslíčci, tak budu skutečně potřebovat asi nějakou medikaci. Rozhodla jsem se tedy odjet do Neratovic. Tady mě přijali s pochopením, zejména Dr. Frýda, který mi dal na noc čípky na uklidnění těch stahů a proti bolesti, takže jsem konečně naspala celé 3 hodiny v kuse. V pátek ráno mě přijali na indukci a po tabletce Plegomazinu jsem se do rána krásně otevřela na 4 cm ("Sestro, žádnou polívku, budeme rodit!"). Na adresu obou doktorek z Vrchlabí musím říci, že jsem nezaznamenala opravdu žádný rozdíl v intenzitě mezi těmi dle jejich názoru poslíčky a těmi stahy, které mě otevřely na 4 cm. V jednu jsem šla na sál se 7 cm, kde mi píchli vodu a dali oxytocin, bohužel se otevírání zase zastavilo. V 18 h už zase zcela grogy jsem požádala o epidurál. Okamžitě jsem upadla do limbu, a porod hoďku a půl pokračoval beze mě. Pak už jsem tlačila, po nějaké době se bohužel ztratily ozvy, takže se pak muselo dost spěchat. Dominika měla pupeční šňůru kolem krku a nožičky, takže si jí dost vytahala, že na jednom místě byla hodně tenká. Nicméně je to samozřejmě nejkrásnější holčička na světě ;)). Fotky můžete vidět na http://www.kaacza.cz.
Chtěla bych strašně poděkovat porodní asistentce paní Věře Novákové, která nás celým tím martyriem provedla (ten den navíc sloužila 24 hod!). No a samozřejmě si nedokážu představit, jak bych to celé zvládala bez svého muže, který mi byl po celou dobu úžasnou podporou.
Předchozí