Dobry den,
toto tema se me velmi tyka. Sama resim to same. Od zacatku brezna zijeme v Nemecku, kde manzel dostal praci. Aklimatizace na nove prostredi probehlo prekvapive v pohode. Holky si zaridily pokojik, chodime denne na mistni hriste. Ja se snazim je sem tam ucit nejaka ta slovicka, ktera tedy sama moc neovladam. Starsi dcera (4) se aklimatizovala na jednicku, snazi se komunikovat v nemcine (coz ji zatim moc nejde, tak se domlouva rukama) uz se otrkala natolik, ze na hristi jde za nemeckymi detmi a snazi se navazat kontakt... v utery byly obe holky poprve v mistni odpoledni skolce.. po dvou hodinach me volaly nazpet.. mladsi dcera (2,5) plakala... no, je na me i normalne dost fixovana... Takze druhy den jsem tam byla s nima, dneska me to ceka znovu. Jsem z toho docela smutna. Holky rikaji, ze jim pani ucitelka nerozumi, samozrejme jak jinak. Ale ja doufam, ez to bude dobre... Personal tady ve skolkach ma zase jiny pristup nez u nas a ten mi moc nesedi a myslim, ze nesedi ani holkam. Strsne si preju, aby vsechno proslo v poradku. V zari obe nastupuji spolu do skolky nemecke, tak nejak verim, ze pak to bude dobre... ted je jeste vsechno moc cerstve.. Kdyztak mi napiste mail, kdybyste mela zajem si o tom treba neco napsat nebo tak... jsem v tom taky az po usi :(