V ÚPMD Podolí jsme obě porodily své první dítě, a to v rozmezí pěti týdnů (přesně)-konec března-začátek května 2002. Naše zážitky jsou v mnohém podobné, a proto jsme se rozhodly napsat náš názor společně. Chceme vynechat zdlouhavé hodnocení celého ÚPMD (učinilo tak již mnoho maminek před námi a většinou nelze než s nimi souhlasit-př.fronty téměř na vše, nevhodná strava, nedostatečný úklid, nízký počet nadstandardních pokojů, perfektně vybavené porodní sály, atd.) a rády bychom popsaly náš pobyt v porodnici.
Obě dvě jsme strávily necelé tři dny na standardním pokoji-oddělení P2 a zbytek na nadstandardním pokoji. Přestože jsme byly obě na některé skutečnosti předem připravené-informace z internetu-musíme přiznat, že nás chování části zdravotnického personálu velmi nepříjemně překvapilo. Paní Iveta Zahradníková -jedna ze sester novorozeneckého oddělení, jejíž jméno jsme si obě zapamatovaly, nezůstane v anonymitě. Pár příkladů: začneme tím nejobyčejnějším, co považujeme za základ slušnosti-pozdrav při příchodu na pokoj (ten den první příchod), sdělení, co bude s Vaším dítětem provádět (a ne mu přiložit nějaký přístroj na tělíčko), odpovědět, když se na něco ptáte (konkrétně: „Co tím přístrojem dítěti měříte“-jednalo se o hladinu bilirubinu),…. Za horší považujeme její představu o ukázkové lekci koupání novorozence-ukázala koupání na jednom miminku a pak se slovy „že se přijde pak podívat“ odešla a už se neukázala-přítomné maminky byly všechny prvorodičky a navíc jsme myly děti na sesterně, neboť na našem pokoji nebyla vanička. Stejnou „ukázkovou lekci“ jsme zažily obě dvě. Mohly bychom pokračovat jejím „báječným“ přístupem k probouzení dvoudenního miminka, aby se nakojilo-vyndala ho ze zavinovačky a otevřela na něj okno (vězte, že venku moc teplo nebylo), se slovy, že mu musí být trochu chladno, aby se probudilo, atd..Ono se to vše těžko popisuje, je třeba to zažít. Možná nejsme objektivní, ale jistě ne náhodou jsme si obě při prvním setkání po porodu vzpomněly (stěžovaly si) právě na tuto sestru a její nepříjemné chování a jednání.
Samozřejmě, že nejsme odbornice na péči o novorozence ani na fungování oddělení porodnice, ale je zvláštní, že některé sestry-přestože mají stejné množství práce jako paní Zahradníková-se chovají normálně nebo jsou přímo velmi příjemné a ochotné (i v noci či brzy ráno). Myslíme si, že nežádáme tak moc, pouze slušné chování a zacházení ….
Všeobecně je v ÚPMD většinou nutné si o vše říkat, na všechno se ptát, jinak nic nemáte a nic se nedozvíte-s tím, že existují výjimky-kladné i záporné.
Nadstandardní pokoje a chování personálu v těchto pokojích jsou pak zcela o něčem jiném. Na pokoji máte telefon, kterým můžete kdykoliv přivolat sestru, jenž je vždy ochotná Vám poradit či pomoci.
Co říci závěrem? Do ÚPMD Podolí možná znovu-zejména do nadstandardních pokojů, ale s částí zdravotnického personálu se už potkat nemusíme.