Přidat odpověď
Ahoj Mirku,
Ahoj všichni !!
Tvoje zpráva mne vyprovokovala k reakci. Mužských, který se dokážou postavit k miminu a domácím pracem si myslím je víc než dost. Problém je v tom, že ne každý mužský to dokáže přiznat, aby se náhodou neschodil před ostatníma. Osobně si myslím, že je to ale pořádná hloupost. Co je na tom špatného ? Já jsem byl 5 let ženatý a když jsme měli malého Míšu, tak jsem ho v noci nesčíselně krát musel nakrmit, přebalit a uspat, aniž o tom polovička věděla. Naopak byl jsem na to hrdý, že o tom nevěděla. A když k tomu přičtu i další domácí práce (dát prát prádlo, žehlení plenek a nejen jich, luxování, mytí oken i vaření). Ano i vaření. A můžu Vás ubezpečit, že jako kuchař amatér, jsme uvařil chutnější jídlo než bývalá manželka. Do vaření počítám i pečení, bábovka nebo dort není ani teď pro mne žádný problém.
A proč jsem se rozvedl ? Když zavčasu nedovolíte ovládat Vaší společnou domáctnost svým matkám, nedopadnete tak. Z mého pohledu to byla tchýně, která by nám byla schopna vlézt až do ložnice, aby nám pomohla. A přitom si neuvědomila, jak si tou svojí výcho zkazila dceru, když jí nosila uvařený jídlo ve sklanicích, prala, žehlila apod. Jistě to jsem dělal i já, ale protože jsem tehdy byl vojákem z povolání byl jsem často pryč. A to byla voda na její mlýn. A nakonec mi 4 letý Míša řekne, když jsme se rozváděli, že maminka se musí naučit VAŘIT. Měli by se děvčata chytit za nos. Dnes mám přítelkyni, která vlastní barák a zahradu, a ta si myslí, že jako žena nebude třeba na zahradě kopat krumpáčem a podbné práce. Dokáže to jistě. Jen je dřív unavenější. A jak by se Vám všem mužským líbilo, když Vy večer zrovna máte chuť a ona Vám usne únavou ?? Jistě jsou mužský, kteří přijdou z práce, vezmou si noviny a skončí na gauči a ženská starej se. Já taky dokážu si lehnout a nic nedělat, ale co se týče společného manželského soužití to dělat dobrotu nebude. Přeji všem mužským, kteří takový jsou, aby se spálili co nejdříve, a pochopili, že tu není ženská pro mužskýho nebo mužský pro ženskou. Vždy tu budou jeden pro druhého.
Předchozí