Zdravím všechny účastníky diskuze.Domnívám se, že společné spaní není na škodu.
Můj první syn byl velmi neklidné a uplakané miminko (moje tehdejší manželství nebylo šťastné, asi to vycítil) a tak spal se mnou v posteli od narození. V jeho 3 letech jsem se rozvedla a bydlela u rodičů, kde jśme měli společný pokoj s manželskými postelemi, tak spal se mnou dál. Časem jsem si našla přítele a když bylo synovi 6 let, začali jsme společně bydlet. Syn dostal nový pokojíček a ze dne na den začal spát sám, ve své posteli, bez nátlaku a bez problémů. Nyní je mu 12 let a jediné, co vyžaduje, večer, když uspím jeho malého ročního bratra, abych se s ním "pomazlila" na dobrou noc. Jsou to moc hezké chvilky, spíše si povídáme, než mazlíme, je přece jen už velký. Myslím si, že mu společné spaní neuškodilo a já na to ráda vzpomínám
Nyní mám však už ve své posteli nového malého nočního "nájemníka".