To máš pravdu.
Ale pokud bys uznávala, že je člověk osobou - sám sebou - od početí až do smrti (eventuální posmrtný život ponechme teď stranou), taky by ses stavěla proti jeho usmrcování, nebo ne?
A kdyby to bylo tak, že člověk není sám sebou, pokud si sám sebe neuvědomuje (třebaže je složen z lidských buněk), pak by to zase znamenalo, že máme právo zabít i narozené dítě, které je těžce mentálně postižené, nebo "dorazit" člověka v agónii nebo místo psychiatrických léčeben stavět plynové komory... Jediný rozdíl je v tom, že na toho malého človíčka není tak dobře vidět - neuvidíš, jak ho umírání bolí...
Co si myslíš o TOMHLE? Kde končí naše právo svobodné volby? Končí někde? Podle čeho se pozná zločin od oprávněného jednání?