Moje máma nás obě chtěla, já jsem své děti taky chtěla a jsem přesvědčená, že bych na potrat nešla, protože bych věřila, že další dítě NĚJAK zvládnu. Ovšem umím si představit ženu, která je v naprosto jiné situaci, než já a je těhotná a bezradná a potrat jí připadá jako jediné možné východisko.
Takže bychom měli řešit problém - je hodnotnější život matky nebo život nenarozeného dítěte?
Já si kupodivu taky myslím, že život začíná v okamžiku početí. Jenže taky znám člověka, který měl sedm dětí (holčiček) a tři postupně s družkou utýrali. A jsem přesvědčená, že ty týrané holčičky by se byly radši nenarodily.
Myslím, že potrat je krajní řešení zoufalé situace. A spíš než řešit, jestli to je nebo není vražda a tím stresovat ty už tak dost vyděšené ženy, by bylo lepší podumat, jak to udělat, aby takové situace nenastávaly.