Už se to snad povede přidat...nejprve pro Sally: nechtěla jsem tím napsat, že máš nějaké podřadné zkoušky - chtěla jsem tím říct, že s "nějakou" zkouškou se vrátí skoro každý - a ten, kdo má zkoušku opravdu náročnou, může bez potíží dodělat státnici (ověřovala jsem si to - jde to bez jakýchkoliv předběžných kurzů), kdo má zkoušku např. "pro au-pairky", ten opravdu učit nemůže...nemyslela jsem to na tebe osobně, vím, že tebou jmenovaná zkouška patří k těm složitým a kvalitním. K pedagogickému minimu - jsou tři typy: tzv. pro už učící, což je asi 14 denní kurs, který ti nedá vůbec nic kromě papíru (má ho můj muž), pak "večerní" - jeden jakoby ročník vysoké školy, které je už trošku náročnější, a pak ten tříletý - specializované předměty v rozsahu jen nepatrně zkráceném oproti normální VŠ a zakončené obhajobou práce a normální zkouškou před komisí. Bohužel ze všech tří typů je stejný papír...nebo podobný, a všechny jsou organizované při odborných katedrách vyskoých škol, takže název nebo druh školy nehraje moc velkou roli - v době, kdy jsem já dělala minimum, jezdil například na ČVUT přednášet didaktik tady z Brna - a obráceně.

A k výuce jazyků - nechápu, proč by se nemohlo malé dítě učit další jazyk - pravda je, že se ho nemůže naučit "normální" metodou...Syn se učil od čtyř let ve školce. Měli na výuku studenta, který s nimi hrál hry, zpíval písničky - a všechno anglicky. Slovíčka se nepěstovala...Pamatuju si, jak jsme se s mužem smáli, když syn seděl na záchodě a předříkával si:one little, two little, three little Indians...jenže tenhle základ mu vydržel až do druhého ročníku jazykovky. A když si dítě chtělo hrát s ostatními, muselo mluvit - i když třebas špatně, takže se děcka odnaučily bát...Já měla učitelku, která absolvovala UK, výměnný pobyt, měla velkou státnici...a z angličtiny si pamatuju, že na konci prvního ročníku bylo asi dvacet cvičení, kdy každá věta začínala: if the weather is fine... a kdo to uměl, prolezl...dodnes je to jediné, co umím souvisle vyslovit. Nemyslím si, že by nutně musel učit rodilý mluvčí, ale musí to být člověk, který je s tou zemí v kontaktu, jezdí tam a sám jazyk aktivně používá. (Moje současná kolegyně je "rodilá mluvčí" - narodila se totiž poblíž Lodnýna, bohužel celá její rodina mluví doma česky a jezdí oni za ní - nikoliv ona k nim.)