Já jsem z největší pravděpodobností byla jasný levák, ale můj otec nesnesl to pomyšlení, že on by měl mít dítě, které se nějak vymyká. Výsledkem akorát bylo, že kdykoliv jsem něco vzala do levé ruky, tak mě přes ni bouchl a čekal až danou věc přendám do pravé. Levou ruku nazýval "krchňačkou" a dodnes je to ve mě zakódováno jako nadávka. Sice pravou píši, ale levá je stále dominantní a silnější, cokoliv potřebuji udělat silou, beru to do levé ruky. Až v dospělosti jsem s pomocí mého manžela přišla na to, že většina mých psychických problémů souvisí právě z nátlaku v dětství a podrývání sebevědomí. Jsem ráda, že dnešní doba nědělá z leváků něco méněcenného a rozhodně své dítě nebudu "předělávat".