Byla-li by informace o budoucnosti někde k dispozici (i kdyby to bylo na tak divném místě jako v "božím vědomí"), pak by ta budoucnost byla předurčena. To bez ohledu na to, zda-li by tuto informaci měl dotyčný aktér k dispozici nebo ne. Kdyby ji neměl k dispozici, možná by se cítil subjektivně svobodný, ale ve skutečnosti by tomu tak nebylo. To je jádro problému. Řešení asi spočívá v tom, že připustíme-li boží existenci, musíme jej chápat spíš jako určitou abstraktní kategorii na kterou nelze uplatňovat naše běžná logická pravidla.