Pavlo,
jak přežít a nezbláznit se? Tady je každá rada drahá. Velmi s tebou soucítím, protože i když je našemu synovi už skoro 7let, ještě stále si pamatuji ten šílený bodavý pocit někde uvnitř mozku - ten pocit, způsobený neustálým řevem našeho roztomilého miminka. Zkus najít COKOLI, co ti pomůže přečkat krušné dny-je to důležité pro další úspěšné fungování vaší rodiny, tak si to vezmi jako úkol (a třeba zapoj i manžela. Já osobně nevím, kolikrát a jak moc blízko k opravdovému nervovému zhroucení jsem byla, ale z dnešního pohledu bych takovýto stav brala zatraceně vážně. Není třeba kolem někdo, kdo by zůstal s malou na hodinku a ty bys mohla SAMA jít kamkoli? Zvážila bych i návštěvu rodinného poradce - psychologa, prostě kohokoli, kdo je schopen s nadhledem hledat řešení tvé situace. Dost totiž pochybuji, že se najde nějaký důvod, proč tvé dítě tak moc pláče. Postupně to zřejmě přejde - u našeho syna to v podstatě odeznělo v době, kdy začal lézt - získala jsem dojem, že to konečně byla zábava podle jeho představ a předtím se jen nudil. Fakt nevím, bylo to strašné, ale přece jen to SKONČILO. Moc ti držím palce a máš mou velkou podporu.
Ahoj
Iva