Jak jsem se již zmínila, pracuji na dětském oddělení a sama teď čekám miminko. To by jste se divili co existuje za rodiče, a předchozí pisatelka má pravdu, existují rodiče, co jsou s dítětem v nemocnici a plně se mu věnují, čtou mu, podávájí mu jídlo a přebalují si ho atd. Ale exestuje bohužel i pravý opak (a není jich málo), ty jenom koukají po ostatních dětech (co jim je,..) a po sestřičkách a doktorech (jestli se náhodou nezastavili se třeba najíst), kritizují výkony na ostatních dětech (i když vůbec nemají představu, co je jim děláno - viz. článek nahoře o tom jak jsou děti uspávány). To je pak špatná domluva, a vznikají konflikty, leckdy uplně zbytečné. Jinak na našem odd. je věc naší profesionální cti, aby všechny děti byli v pořádku a neplakali, většina je jich s rodičemi (i když někdy ten kontakt potřebují spíše rodiče, než samotné děti).Na našem odd. je i herní terapeutka, dietní sestra, která s dítětem jsou-li problémy vymyslí jídelníček, psycholožka i učitelky atd. Předně apeluji na všechny rodiče, že v nemocnici dětem není ubližováno, ale pomáháno (i když někdy ta pomoc může být trochu bolestivá). A také bych chtěla zmínit, že nemocnice bohužel není hotel, má určitý řád, a nemůže poskytovat hlavně pro rodiče nějaký nadstandart, jak si někdy představují.Dovedu si představit, že se někde ještě dějí špatné věci, ale sama jsem se s nimi za dobu mé praxe nesetkala, i když jsem ještě nebyla na druhé straně(straně rodiče), ale ze zkušenosti sebe jako pacienta vím, že jestliže se člověk chová slušně, a slušně se zeptá na cokoliv, tak mu je i slušně vše vysvětleno a jednání druhé strany je také bezproblémové. Takže, pakliže s námi bylo jednáno nějak divně, zkusme se zamyslet nad svým jednáním, a nad tím, kde je chyba. Co takhle základní slůvka," prosím a děkuji"!