Jak tak sleduji jsem asi jediná, kdo má s trháním nosních mandlí příšernou zkušenost. Po rok trvající rýmě a kašli nás odeslali nakonec na odebrání nosní mandle do FN Karlovo nám. Byla jsem ujištěna, že je zákrok nezbytný, tudíž jsem soulasila. Na sál dcera odcházela s brekem (neboť šla na řadu jako poslední a viděla jak na pokoj přivází brečící zakrvácené děti), bylo jí doporučeno ať je zticha a nebulí. Pak jí přivezli zpět na pokoj, kde se pomalu probírala z narkózy. Bohužel jí bylo špatně a hlasitě plakala (podle mého názoru to nemohla ovlivnit, neboť spala a nevěděla o sobě). Z nosu jí celkem dost tekla krev a chtěla pít (což nám bylo řečeno, že 1 hodinu není možné). Jediné co sestra udělala, bylo, že na ní vyjela, ať tam moc neřve, že ostatní děti chtějí spát a že je budí. Byla jsem natolik konsternovaná jejím chováním, že jsem se ani nezmohla na odpověď a spíše se snažila dceru utěšit. Jelikož jsem těhotná a byla jsem objednána k lékaři (výsledky amniocentézy), musela jsem se v nemocnici vystřídat s mou matkou. (Ač jsem se snažila, nešlo návštěvu lékaře odložit a výsledky vyšetření pro mě byly dost důležité). Nechala jsem tedy dceru s mojí maminkou v nemocnici a jela k lékaři - personálem jsem byla ujištěna, že dříve než ve 14,00 dceru nepropustí, spíše později a kdyžtak na mě mohou počkat v pokoji. Zpět jsem přijela ve 13,00, dcera již byla propuštěna (čekaly na mě venku před budovou ve 28 st. Celsia). S doktorem, který dceru propouštěl, jsem mluvit nemohla, počkat v klidu v pokoji je nenechali. Po týdnu jsme měly přijít na kontrolu. Dcera měla velké obtíže s mluvením, polykáním, jídlem. Bylo mi řečeno, že je to divné, že operaci dělala dr. Šmejkalová a že by vše mělo být v pořádku a ať přijdu za měsíc. Po měsíci jsme se dostavily na kontrolu znovu, dcera stále mluví "nosem" a chvílemi jí není rozumět (což do operace bylo!). Šla jsem přímo k zmiňované paní doktorce, která mě řekla, že je možné, že se dceři změnil rezonanční prostor a že teď bude už mluvit takhle. Dále mi řekla, že se operace povedla vzhledem k tomu, že dcera nemá již rýmu a ať počkám ještě měsíc a pak ať zkusím logopeda. Dále mi bylo sděleno, že se tato operace dělá právě, aby děti nosem nemluvily a že jsme výjimka. Musím říct, že bych si lépe ověřovala diagnozu a vážila rozhodnutí, zda operaci podstoupit, neboť pro dceru to byl stresující zážitek a setkání se s pravou tváří našeho zdravotnictví, což vzhledem k věku nepovažuji za vhodné.